WE ARE ALL MAD HERE.

SoulMates, část druhá

30. září 2013 v 14:42 | Aky |  SoulMates
Takže... Druhá část, podle mě dost nic moc. Původně jsem chtěla střídat části psané Pacientkou č. 83 a Pacientem č. 82, ale ještě nedávno jsem přepisovala začátek a rozdělila 1. kapitolu na dvě. No, uvidíme. So, hope you like it, Polka Dots!



Pacientka č. 83

"Fajn, co přesně potřebuješ?"
Udiveně si mě prohlédl a zamračil se. Nechápal změnu v mém chování. Nemyslím, že mě Jessica - ano, růžovovlasá - poznala, ale věděla jsem ,že horší už to ve škole nebude. Snad jen lepší, rozhodla jsem se to risknout. Navíc, Beth mi stále vtlouká do hlavy, že se mám bavit.
"No... Překvapila jsi mě," uchechtl se a znovu si prohrál vlasy rukou. "Satčí, když přestaneš dělat, že ti tu vaít a pak bychom mohli..." Nenechala jsem ho ani domluvit.
"...bychom nemohli nic, až odejde, necháš mě být." Tazavě jsem se na něj podívala a on přikývl. Vypadal trochu zaraženě. zřejmě ho nálokdo odmítl. Rozpovídal se, já poslouchala a přikyvovala. Myšlenkami jsem však byla u svého hloupého života. Automaticky jsem si přetáhla rukáv přes zápěstí, nechtěla jsem, aby si jizev někdo všiml. Nemám tušení, jak dlouho mluvil, ale venku už se začínalo stmívat. Jess seděla u nedalekého stolu a propalovala mě pohledem. Vlastně z ní šel docela strach. Zaposlouchala jsem se zase do klukových slov. Stále jsem neznala jseho jméno a byalo mi to dost nepříjemné.
"...a před chvilkou mi psal, že možná přijde, nebude Ti to vadit?" zeptal se.
"Co-cože? Promiň, nějak jsem nevnímala," omlouvala jsem se. Nevnímala jsem ho celou dobu, to ale nepotřeboval vědět.
"Říkal jsem," opakoval pomalu, "že mi kamarád psal sms, že přijde. Vadí ti to? Jestli jo, pošlu ho pryč." Nebo si najdeš někoho jinýho, aby ti Jess dala pokoj, doplnila jsem ho v hlavě.
"Ne, ne. To je v pořádku. Jen, hned jsem zpátky," pousmála jsem se, popadla mobil a odešla směrem k pultu. Ruce se mi začínaly klepat, potřebovala jsem se říznou, zbavit se všech myšlenek, které byly příliš těžké, všech věcí, ze kterých jsem se cítila mizerně. Kdo nezažil, nepochopí. Samozřejmě jsem se to snažila omezit, ale nedalo se to. Jeden čas mi pomáhalo psaní, vždy jsem se však k své kamarádce žiletce vrátila.
Zabočila jsem do tmavé chodbičky a zastavila se přede dveřmi. Unisex WC, hlásal na dveřích. Od té doby, co byly udělány nové na druhé straně kavárny, sem nikdo nechodil. Přesto fungovaly, používány především personálem. Tiše jsem vklouzla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Cvakla jsem vypínačem, světla zablikala a slabě se rozsvítila. Postavila jsem se před jedno z umyvadel a pohlédla na sebe do zrcadla. Tmavé kruhy pod zářivě zelenýma očima, obyčejné hnědé vlasy, ani dlouhé a ani krátké. Až příliš velký nos a plné rty. Znechuceně jsem odvrátila pohled a rozklepanýma rukama pevně uchopila mobil. Odklopila jsem zadní kryt a vytáhla jednu ze dvou věcí, které se tam ukrávaly. Mobil jsem odložila na okraj umyvadla, teď pro mne nebyl ničím důležitým. Musela jsem se říznout, bylo to jako závislost. Pevně jsem sevřela svou nejlepší kamarádku - žiletku a ruce se mi rozklepaly ještě víc. Ne nutností, ale očekáváním.
Dveře potichu vrzly a někdo potichu vstoupil do místnosti. Trhla jsem sebou. - Někdo mě tu přistihl s žiletkou? Otočila jsem se a spatřila úplně obyčejného kluka, vyděšeného asi stejně, jako byla já sama. Přejížděl očima mezi mým obličejem a žiletkou v mé ruce, já na něj jen nechápava zírala. Vzpamatoval se jako první. Nejistě se usmál a přešel k umyvadlu nejdále ode mě. Ze zadní kapsy kalhot vytáhl mobil, odklopil kryt a třesucíma se rukama vytáhl žiletku. Vykulila jsem oči. Občas jsem ho tu vídávala - objednával si zásadně oříškové latté. Nikdy by mě ale nenapadlo, že i tak pohledný kluk může utíkat před svými problémy. Věnoval se sám sobě, já tedy také. Byli jsme na stejné lodi a oba si to uvědomovali.
Vyhrnula jsem si rukáv a odsunula nespočet náramků. Konečně jsem mohla žiletkou lehce přejet po zápěstí. Nemohla jsem na ni moc tlačit, nesměla jsem dopustit, aby to zašlo daleko, nesmělo z toho tést moc krve. Nechtěla jsem ,aby si ten kluk, co na mě čekal u stolu, něčeho všiml. Styděla jsem se za to, jak slabá jsem byla, nicméně jsem s tím nedokázala bojovat. Z myšlenek mě vytrhl až milý hlas, patřící hnědovlasému.
"Proč to děláš?"
Při těchto slovech jsem sebou škubla a žiletka mi sjela do umyvadla. Nikdy předtím jsem ho neslyšela mluvit, vlastně jsem mu nikdy ani nenesla latté. Hlavním důvodem bylo však něco jiného. Na tohle se ještě nikdo nikdy neptal, tohle téma bylo vždycky tabu. Když jsem někoho s podobným problémem potkala, o tomhle jsem se nikdy nebavili. V klidu jsme se nechaly provést to, co každý den a respektovali své soukromí. Nikdy jsem neslyšela nikoho, kdo by se zeptal. Až dnes, kluk, na kterého už jsem dlouhou dobu nenápadně koukala. Stále jsem mlčela, ale on mluvil dál.
"Omlouvám se, neměl jsem se ptát. Jsem Daniel," usmál se na mě a odněkud vytáhl papírový kapesníček, který mi přiložil na zápěstí. Chtěla jsem ucuknout, ale jeho velké modré oči mi to nedovolily. Díval se na mě tak nějak zvláštně. Všimla jsem si, že na ani jednom zápěstí nic nemá, nikde žádná krev. Proč ale vytahoval žiletku? Když jsem stále neodpovídala a nereagovala, rozpovídal se.
"Nechtěl jsem Tě rozrušit, opravdu se omlouvám." Musel si všimnout, že si prohlížím jeho zápěstí, protože odpověděl na mou nevyslovenou otázku. "Snažím se to omezit. Dnes jsem měl špatný den, navíc kamarád psal, že trčí v lavárně s nějakou divnou holkou," pousmál se a já mu úsměv oplatila. "Jenže tady se to na mě zase sesypalo. Vlastně jsi mi dodala odvahu, viděl jsem tě a řekl si, že se tím nenachám ovládat. Že..."
"Že nedopadneš jako já, co?" ušklíbla jsem se. Nevěřícně se na mě podíval.
"Ty umíš mluvit?"
"Jsem Christine," představila jsem se a úspěšně ignorovala jeho poznámku. Tohle bude ještě hodně zajímavé, napadlo mě. V tu chvilku jsem ani netušila, jak moc.

Pozn.: Tak co, team Daniel, nebo team 'Kluk, jehož jméno Vám prozradím příště' ? :)
EDIT: Omlouvám se, menší chybka, už by to mělo být v pořádku ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kentý Kentý | 2. října 2013 v 17:31 | Reagovat

Jasně, že Daniel! :D Tamten kluk je divnej :D PinkHead na něj :D

2 Aky Aky | 2. října 2013 v 18:36 | Reagovat

:DD To ještě nic nevíš, to je ten problém :D V pátek ti sem hodím další díl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama