WE ARE ALL MAD HERE.

Halloween?

31. října 2013 v 20:06 | Aky |  Moje malé slohovky

Psáno původně jako úkol na jednu RPG hru, omluvte proto stále opakující se slovo Halloween. Vložila jsem do toho víc sebe než do jiných článků/příběhů - snad kromě Soul Mates. Ať se líbí. Nebo ne, vlastně je mi to jedno. Tohle je jediný slohový útvar, na který jsem kdy byla hrdá. A to se jen tak nezmění.


Posadila jsem se na studený kámen, nacházející se u vnitřní strany hřbitovní zdi. Pomalu se stmívalo, nastávala nejstrašidelnější noc celého roku - Halloween. Možná bych se měla bát, napadlo mne. Ale já v tu chvíli cítila pocit bezpečí na místě, které jsem znala a kde se nacházeli všichni lidé, které jsem kdy měla ráda.
Nedaleko mne se nacházel poměrně čerstvý hrob, na jehož kameni stálo jediné jméno vyvedené pozlaceným písmem - Christine Sound. Přijala mé jméno za své, chtěly jsme dítě. Ale v den už byla pryč, napořád. Už se nikdy nevrátí, stejně jako můj bratr a rodiče. Opustili oni mě, nebo já je? Nedokázala jsem dál zadržovat slzy. To já řídila to auto, to já za to mohla. Já vjela do křižovatky, já řekla Chris, ať se připoutá. Kdyby se nepřipoutala, mohla přežít?
Sáhla jsem do kapsy své milované hnědé mikiny. Nahmatala jsem v ní dvě věci, jednu jsem pevně sevřela v dlani a položila ji na hrob své milované. Byl to černý přívěsek ve tvaru pěticípé hvězdy, chtěla jsem ho dát Christine k výročí.
Byla už tma, ale na tomto místě svítily stovky svíček. Každou z nich zapálil někdo, komu stále záleželo na lidech, jenž tu odpočívali. Byla jsem v ten den jediná, kdo tu zůstal doufajíc v setkání s lidmi, jež už jsme nikdy neměli vidět? Pohled jsem obrátila k nebi. Tisíce hvězd na mě pomrkávaly z tmavé oblohy. Cítila jsem, že někde tam se nachází Chris, Daniel - můj bratr - i rodiče. Byl Halloween a já věděla, že je to jediný den v roce, kdy má náš svět jen tenkou hranici s tím jejich. Zamrkala jsem ve snaze zbavit se slz. Vzpamatuj se, napomínala jsem se v hlavě, Chris neměla ráda mé slzy. A milovala můj úsměv... V kapse jsem nahmatala druhou věc a opatrně ji vytáhla. Ve světle měsíce se zaleskla žiletka. Nikdy jsem nechtěla klesnou tak hluboko, nikdy předtím jsem o tom ani nechtěla přemýšlet. Otočila jsem se zpět k náhrobku, když jsem si něčeho všimla - přívěsek byl pryč, ale na jeho místě ležel kousek papíru. S rozklepanýma rukama jsem se pro něj natáhla a opatrně ho rozložila. Přitáhla jsem si blíž svíčku ze sousedního hrobu a pohlédla na dvě jednoduché věty: 'This song saved my life. Remember?'
Naše píseň.... Slyšela jsem, že o Halloweenu se mrtví potkávají s živými. V ten moment mi nezbývalo než v to věřit. A až nedávno mi došlo, že ta píseň mi opravdu zachránila život. Vše se děje z nějakého důvodu. Když už to nemůže být horší, bude to jen lepší.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama