WE ARE ALL MAD HERE.

SoulMates, část čtvrtá

16. listopadu 2013 v 20:06 | Aky |  SoulMates
Takže, po dlouhé době jsem tu s dalším dílem :) Konečně jeden víkend bez slohu na angličtinu. No je ta učitelka vůbec normální? So hope you like it, Polka Dots!


V minulé části:
Než jsem ale stihla blok otevřít, vypadl z něj nějaký malý lísteček. Sehnula jsem se pro něj dřív, než ho stihl odvát vítr. Bylo na něm jen číslo, já ale přesně věděla, kdo měl, jako jediný, možnost tam papírek vložit. Gabriel. Usmála jsem se. Přestože jsem nikdy nebyla ten typ, co hodně dá na vzhled, Gabrielovi jsem z nějakého důvodu věřila...

Pacient č. 82
Odemkl jsem dveře a konečně se dostal domů. Rodiče doma nebyli - na tom ostatně nebylo nic nenormálního. Batoh jsem odhodil u botníku, boty jsem skopnul už za dveřmi. Na co to uklízet? Posadil jsem se na židli v kuchyni a z misky na stole si vzal jablko. Na dívka z kavárny mi nešla z hlavy. Vypadala vyrovnaně, sebevědomě - vyhodila nás od stolu, v kavárně se chovala jako doma. Přesto ale musela být dost nejistá, jen mi nějak nedocházelo z čeho. To proto, že jsem ji viděl? Možná si myslela, že ji odsoudím za to, co dělá. Ale já v té době už dávno lidi nesoudil podle prvního dojmu. Chápal jsem ji. I já občas míval pocit, že je toho prostě moc, všechno jsem pokazil a neviděl jsem důvod žít. Ona byla první, kdo se to dozvěděl. Přátelé by to nepochopili, ti moji ne. Určitě bych v jejich očích značně klesl a to jsem nehodlal dopustit. Přetvářka? Obyčejná věc pro většinu studentů středních škol. Proč bych měl vybočovat z davu? Už několikrát jsem přemýšlel o tom, že bych se svěřil Gabrielovi, ale nikdy jsem to neudělal. Proč? Nevím, možná jsem mu dostatečně nevěřil. A on, ať udělá cokoliv, vždycky ze všeho vyvázne. Všechno mu projde, každý mu věří ty lži, které neustále někomu vykládá. Nenáviděl jsem to, co se ze mě stalo. Zrůda šikanující slabší, vyžívající se v cizí bolesti. Ale sám jsem byl mnohem slabší než naše oběti. Ale stal jsem se takovým tlakem společnosti, díky Gabrielovi nebo sám od sebe? Možná jsem v té době chtěl být zlý...
Když mi zazvonil telefon, prudce jsem sebou škubl. Nenapadal mě nikdo, kdo by mi volal. Možná Gabe nebo kapitán fotbalového týmu, nějaký průser či změna. Na obrazovce však svítilo neznámé číslo. Chvilku jsem váhal, zda to vzít, ale nakonec jsem to udělal.
"U telefonu Daniel X., prosím?" představil jsem se. Z telefonu se však ozýval jen zrychlený dech. "Haló, je tam někdo?" začínala mi docházet trpělivost a už jsem to chtěl položit, když se z telefonu ozval hlas, který jsem opravdu nečekal.
"Já... Omlouvám se. Myslela jsem, že je to Gabrielovo číslo. Ještě jednou se moc omlouvám, nechtěla jsem tě rušit."
Z mých úst vyšlo několik nepříliš lichotivých slov. Už to zase udělal. Gabriel se mi už nějakou dobu snažil někoho dohodit, což se mi mu nikdy nepovedlo rozmluvit. Tedy, nevadilo mi, že se mi snažil dohodit Chris. Vadilo mi to prostě proto, že se mi míchal do vztahů.
"Ne, to je v pořádku. Chceš jeho číslo? Můžu ti ho nadiktovat," nabídl jsem se a doufal, že ji nadávkami moc nevyděsil.
"Já... Vlastně jsem se ho chtěla zeptat na tvoje číslo." Mezi námi se rozhostilo jakési trapné ticho. Neměl jsem nejmenší tušení co jí říct. Ona ale po chvilce pokračovala.
"Víš... Jen... Chtěla jsem se zeptat..." koktala a zadrhávala se. Musela být hodně nervózní. Ani mně se ten den nemluvilo příliš lehce, přestože jindy jsem neměl problémy mluvit s dívkami mnohem krásnějšími, než byla ona. "Nech to být... Byl to špatný nápad, já..." Nenechal jsem ji však domluvit.
"Nezašla by jsi někam?"
"Já... Cože?" Její hlas zněl trochu překvapeně, ale jistý jsem si nebyl. Neznal jsem ji dost na to, abych to mohl říct jistě.
"Jestli by jsi nezašla třeba... Na kafe?" Marně jsem se snažil vzpomenout, co přesně v kavárně pila a má sebedůvěra klesala spolu s prodlužující se dobou čekání na odpověď. Možná jsem nečekal tak dlouho, přišlo mi to ale jako hodiny.
"Já kávu moc nemusím, kofein je skoro jako droga a..." Na moment se odmlčela, ale hned mluvila dál. "No, zítra nemůžu. Pátky mám plné, ale co pozítří - v sobotu?"
Pohlédl jsem na hodiny a usmál se. "Myslím, že sobota je vlastně už zítra. Tak tedy ve čtyři v té kavárničce?"
Chris souhlasila, popřála mi dobrou noc a ukončila hovor. Než jsem odešel spát, napsal jsem Gabrielovi jedinou esemseku. 'Poprvé, co mi tvé dohazování nevadí. Ale zítra potřebuji s něčím poradit. Je to ona, viď?'

Pozn.: Mnohem kratší, než jsem chtěla. Víc to však teď rozepsat nedokážu. Pokud si to opravdu někdo přečte, mám na něj otázku. Co si myslíte o Gabrielovi? Klaďas/Záporák? Vážně by mě zajímalo, co si o něm myslíte, protože on bude v tomhle příběhu ještě dost důležizý ;)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kentý Kentý | 18. listopadu 2013 v 19:58 | Reagovat

Taaaak, konečně další část :) no, hele, upřímně ani zatím nevim, co si o Gabrielovi myslet :D přijde mi jako takovej ten typickej kluk z party, kterej se stará akorát tak max o svý kamose a zbytek je mu volnej :D ale uvidíme, co se z něj vyklube :)
Rozhodně se těším na tu schůzku Dana a Chris :D

2 Aky Aky | 18. listopadu 2013 v 20:45 | Reagovat

No, celý ten pátek bude hoodně rozepsaný :D rozhodně ale chystám velkou scénu s Gabem, protože i když je Dan tolik milej, hajzlíci jsou fajn :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama