WE ARE ALL MAD HERE.

SoulMates, část pátá

24. listopadu 2013 v 10:06 | Aky |  SoulMates
Nevím, co mám na úvod napsat, snad jen, že jsem se konečně odhodlala psát dál co nejčastěji. Vím, že to skoro nikdo nečte a tímto chci říct všem, jenž mi říkají ať to vzdám, že je mi to jedno. Blog jsem si založila proto, aby mé příběhy, úvahy a názory nezůstávaly bez jakéhokoliv užitku na papírech, které nehodlám nikomu nikdy ukázat. Protože tady se k tomu nemusím hlásit, tady na blogu už to nejsem já - je to Aky.
Hope you like it, Polka Dots.



V minulé části:
Než jsem odešel spát, napsal jsem Gabrielovi jedinou esemesku. 'Poprvé, co mi tvé dohazování nevadí. Ale zítra potřebuji s něčím poradit. Je to ona, viď?'

Pacientka č. 83
Rande. Nechápala jsem to. Opravdu se to stalo? Pozval mě do kavárny milý kluk. Jenže... Nebyla jsem si jistá, jestli to opravdu byl ten, kterého jsem ve škole tak často potkávala. Ten kluk ve škole se v partě moc neprojevoval. A já se ho přesto bála... Nevím jak to popsat, ale už v té době jsem věděla, že ti dva - tedy Daniel a Gabriel - v mém životě sehrají důležité role. Jen jsem si nebyla jistá, jestli je to tak správně.
V pátek ráno jsem vstala ještě dříve než obvykle. Po rychlém obléknutí do černých riflí a tmavošedého trička s nápisem Punk Rock, jsem seběhla dolů ze schodů a vešla do kuchyně. Připravila jsem vajíčka se slaninou pro matku a sestru, sama jsem k snídani snědla jen jablko. Věděla jsem, že obě stejně snídani vyhodí, ale kdybych ji nepřipravila, matka by se zlobila. Křičela by, že mě nebudou živit zadarmo, že jsem jen nicka, co může být ráda za to, že tu vůbec je. Navíc by mi přidala práci - a to už tak mám v pátek příliš povinností. Nemá cenu všechny ty domácí práce jmenovat - prakticky vše od utření prachu až po mytí záchodu. Rodiče bývají každý týden touto dobou v divadle a sestra pokaždé u někoho jiného, vždy však tvrdí, že je u kamarádky. Ze směny v kavárně se většinou vracím až večer, doma uklízím tedy dost dlouho. Zvykla jsem si, ale stejně jsem se těšila, až odtamtud zmizím. Doufala jsem ve stipendium na jedné universitě. Psychologie mě zajímala už v dětství. V té době jsem ještě nevěděla, že skončím tady, v psychiatrické léčebně. Docela ironie, nemyslíte? Ale nevěděla jsem tolik věcí, které bych teď ráda změnila....
Na chodbě jsem jen popadla tašku, oblékla si bundu a na nohy obula tenisky v nepříliš dobrém stavu. Měla jsem čas, neměla peníze na autobus a venku lehce pršelo. S povzdechem jsem si nasadila sluchátka a vydala se do školy, jako vždy pěšky. Nenáviděla jsem pátky a nenávidím je stále.

Pacient č. 82
Po dlouhé době jsem vstal s úsměvem na rtech. Pátek, nejlepší den v týdnu. Tedy alespoň v té době jsem si to myslel. Měl jsem radost z té sobotní schůzky s Chris, ale zároveň mi to dělalo trochu starosti. Neznal jsem ji ještě, ale už v té době pro mne byla důležitá. Proč, to jsem pochopil až později.
Ráno jsem udělal vše jako každý den. Rodiče nebyli doma, ale na tom nebylo nic neobvyklého. V kuchyni jsem marně hledal něco k jídlu - kromě toustů, které jsem si včera udělal k snídani. Byly trochu gumové a jeden z nic začínal trochu zavánět, ale hlad je hlad. Možná budu muset jít odpoledne nakoupit. Po snídani a sesbírání všech věcí do školy jsem se vydal na autobus. Na zastávce už čekal Gabe a vybavoval se s jakousi blondýnkou. Pousmál se na mě, já mu pokýval hlavou na pozdrav. Nechtěl jsem ho rušit - na dívka zřejmě měla být jeho další obětí. On se však od dívky otočil a přišel ke mně. Ještě než jsem stihl cokoliv říct, už mi odpověděl.
"Je to ona," zamumlal. "Včera jsem ji nepoznal, ale dnes už jsem si téměř jistý. Jedna ze spodiny. Mám plán." Těchto slov jsem se bál, přestože bych to nikdy nepřiznal. Jeho plány nebývaly něco, do čeho bych se chtěl pouštět. Nikdy jsem ale neměl na výběr...

Pozn.: Ano, mohlo to tu být dřív, mám to už týden napsané. Nemám se na co vymluvit - za všechno může moje lenost.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kentý Kentý | 26. listopadu 2013 v 7:09 | Reagovat

Ale no tak :D jsem čekala, že už to bude ta schůzka a ono zase nic :/ tak příště :DD popravdě... mám trochu strach, co zase Gaba napadlo :D Těším se na další díl ;)

2 Aky Aky | 26. listopadu 2013 v 18:22 | Reagovat

příště? :D příště asi tak za několik dílů, tak daleko to ještě napsaný nemám :D a to mám, tentokrát opravu, něco dopředu napsaný, jen jsem moc líná to přepisovat -.- A Gabriel? No ták, on přece není tak úplně pitomý, jen trochu zvláštní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama