WE ARE ALL MAD HERE.

Měla bych si to přiznat...

3. ledna 2014 v 20:06 | Aky |  Ze života
Doufám, že si to užíváš.

Doufám, že si užíváš mé mokré tváře, všechny ty slzy. To, jak chci křičet, ale z mých úst nic nevychází. Mé zarudlé oči. Tu nenávist k tobě. A znovu slzy a kňučení. Nenávist, zlost a bezmoc. Mé chvějící se rty, trhaný dech. Jsem slaboch, vím to. Dokázala jsi mě naprosto rozhodit. Jsi na to pyšná? Seděla jsi někdy před zrcadlem a věděla, že jedině ta osoba, která se na tebe dívá, se ti nebude smát?
Jsem zlý člověk, pokud si to nechci přiznat? Protože možná máš pravdu, v mém životě nejspíš není pro kluky místo. Nenávist a zlost z toho, že jsi to opravdu řekla. Těch pět pravdivých slov. Ruce se mi chvějí víc než kdykoliv předtím. Osobu v zrcadle nepoznávám. Ona není já. Nejsem na tlustá dívka v depresi. Nemám mastné vlasy, krvavé rty, červený nos a opuchlé tváře.
Konečně křičím. V mém hlasu je slyšet ta nenávist k tobě, zlost na všechny okolo, ale především na mě samotnou, a strach z opravdového světa. Protože jednou musím vyjít ven a má to být už brzy. Dokáže někdo poznat, že jsem šílená? Stále se třesu a nedokážu znovu obrátit pohled k zrcadlu.
'Těch pět slov!'zní okolo neustále. Proč mě mučíš? Proč to děláš? Říkáš, že mě snažíš zachránit přede mnou samotnou? Měla bych to překonat? Měla bych si to přiznat? Neubližuj mi, mlč, přestaň! Nejsem šílená, už mě nech žít! Dech se pomalu zklidňuje. Máš pravdu. Vím to, někde v mé hlavě to je zakódované. Když si to opravdu přiznám, necháš mě být? Přestaneš na mě mluvit? Už tě neuvidím? Měla bych si to přiznat...

Přiznávám si to, máš pravdu. Jsem taková, jakou říkáš, že jsem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama