WE ARE ALL MAD HERE.

SoulMates, část sedmá

15. ledna 2014 v 20:06 | Aky |  SoulMates


Takže, SM tentokrát trochu dříve. Původně to nebylo plánované jako sedmá část, ale druhá polovina šesté. Ale tak nějak se mi nechtělo přepisovat to číslování a tak, takže SoulMates, část sedmá je tu. Je to krátké, kouskované, o ničem. Strašně bych chtěla poděkovat Gone a Kentý, které okomentovaly minulý díl. Řekla bych, že to je asi tak všechno, co jsem sem chtěla napsat, so...
Hope you like it, Polka Dots!





V minulé části:
"Nejlepší by bylo, kdybys dokázala předstírat, že chodíš se mnou. Tedy, pokud ho máš aspoň trochu ráda."

Pacientka č. 83
Bála jsem se jich obou. Ale koho by to neděsilo? Gabriel vypadal jako Loki z severských bájí, zlý, zákeřný... Ale někde v hloubi duše jsem věděla, že takový není, že je to jen zeď ochraňující ho před světem. Daniel vypadal sice méně nebezpečně, dokonce i trochu zmateně a i přestože jsem věděla, že by mi neublížil, jenže v tu dobu jsem si nebyla úplně jistá vůbec ničím - pouze tím, že se nechci vzdávat společnosti jich obou.
Přikývla jsem na souhlas s Gabrielovými slovy. Měla jsem snad na výběr? To myšlenky na včerejší odpoledne mne držely dál od příšerné reality.
"Takže je to v pohodě, viď?" pronesl nejistě Dan. "Chápeš to, že ano?"
Znovu jsem přikývla, přestože nic z toho vlastně nebylo v pohodě. Chápala jsem to, ale nechtěla jsem chápat. Přestože by mi ten "vztah" zajistil lepší postavení ve škole, Jess by mě nenáviděla dál a mnohem víc - vždyť Gabe byl její cíl a já jí ho vlastně ukradla. Daniel se usmál a opatrně mě objal. Ztuhla jsem. Ti dva měli v mém životě způsobil strašlivé změny, jejich přítomnost mě měla poznamenat až do konce života. A i když jsem si to v té době nepřiznala, už jsem to tušila. Bohužel, všechny vize a předtuchy přicházejí příliš pozdě...

**

Myslím, že mého pozdního příchodu si snad ani nikdy nevšiml. Pro učitele jsem byla průměrná a příliš nenápadná, pro většinu spolužáků nic. Zprávy o mém "vztahu" s Gabrielem se tedy ještě neroznesly, za což jsem byla ráda. Nestála jsem o obdivné, závistné nebo nenávistné pohledy. Nestála jsem o žádnou pozornost, ale ten den byl poslední, kdy jsem byla pro všechny ještě obyčejná. Drby a pohledy však nebyly poslední významnou událostí toho dne.
Nastala tedy doba oběda. Když jsem si na tác naložila cosi podivně zelenomodrého s těstovinami, polovina dívek z celé školy mě už probodávala nenávistnými pohledy. Pozornost celé místnosti jsem si ale získala až o moment později - ve chvíli, kdy jsem byla pozvána ke stolu, kde směli obyčejně sedět pouze dva lidé, Daniel a Gabriel. A přestože taková nabídka se prý neodmítá, musel Dan vstát od stolu a doslova mě k němu dostrkat. Mě úplně vyhovovalo zůstávat na kraji jídelny, v místě, kde byly cítit záchody a zbytky jídel. Navíc jsem u toho stolu bývala sama - nikdo kromě mě tam sedávat nechtěl. Nestála jsem o více pozornosti, než bylo nutné, pouze jsem chtěla něco sníst a vypadnout odtamtud. Už od včerejšího odpoledne vše probíhalo skoro dokonale, jako v pohádce. Jenže já nebyla princezna a ani jeden z této dvojice nebyl princ. Na šťastné konce jsem nikdy nevěřila a stále ještě nevěřím - proč bych teď popisovala tyto události, kdyby vše probíhalo tak, jak mělo? Probuzení z tohoto pohádkového snu mělo ale přijít dříve, než jsem vůbec čekala.
Zatímco se nás Gabe snažil přesvědčit, že večerní párty je dobrý nápad, prohlížel si mě takovým zvláštním pohledem. Nedokázala jsem ani přibližně určit, proč to dělá. Jakmile jsem tedy dojedla, se slovy: "Už musím jít, odpoledne mám směnu," jsem se zvedla. V Gabrielově pohledu jsem zachytila cosi, co se mi vůbec nelíbilo. Nechala jsem to však být, jelikož za hodinu mi začínala směna a já musela jít zase pěšky.

**

Celá udýchaná jsem dorazila do kavárny a usmála se na Beth. Měla jsem malé zpoždění, ale ona to zatím zvládala sama. Však ten den tam moc lidí nebývalo, byly mnohem lákavější místa, kde trávit páteční odpoledne. Vzadu u kuchyně jsem si přes své oblečení uvázala zástěru s logem kavárny. S Beth jsme si povídaly úplně o všem - byla to má jediná kamarádka, stejně tak jako já její. Občas jsme někomu donesly zákusek či kávu, jinak jsme si ale celou dobu mluvily o tom, co je nového. Vytáhla ze mě dokonce jak všechno o včerejším odpoledni a večeru, tak i o dnešku. Radovala se se mnou, když jsem jí o nich vyprávěla, dělala si starosti, když jsem jí vyprávěla o Gabrielovi. Opravdu to bylo teprve den před tím? Ta doba se zdála jako věky. Až okolo čtvrté hodiny odpoledne do kavárny vešla osoba, kterou jsem tam rozhodně nečekala...

Pozn.: Zase kratší, ale příští díl by měl být mnohem lepší - opravdu se tam stane něco podstatného a bude to tak optimistické a klišoidní, až se mi z toho dělá zle -.- Nicméně, je tu někdo, kdo zbožňuje klip k 21 Guns (by Green Day) tolik, jako já? Protože víckrát už jsem viděla snad jen ten jeden ke Gives You Hell (by AAR)...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kentaur Kentaur | 17. ledna 2014 v 19:02 | Reagovat

Hu huuu... tentokrát fakt speedy, Aky :-) tohle je fakt supr část ;-)
Já se na tu optimistickou část těším :-D A doufám,  že Gabe nic neprovede, když se tak divne dival :-D

2 Aky Aky | 17. ledna 2014 v 19:25 | Reagovat

Jako, když se zamyslíš nad tím, kdo by to mohl být v reálu... On se pořád tak blbě dívá :D Ale jak říkám, až nechutně optimistická část ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama