WE ARE ALL MAD HERE.

SoulMates, část šestá

11. ledna 2014 v 20:06 | Aky |  SoulMates
Ano, zase se omlouvám. Jsem opravdu líná, jiné vysvětlení nemám, jelikož tento díl jsem měla napsaný už na konci listopadu (sakra, někde je chyba - je začátek ledna!). Nicméně, omlouvám se. Komu? Asi tomu, kdo tu občas něco čte. Ale začal nám rok 2014 (sakra, když pomyslím na to, co všechno mě letos čeká -.-) a i já mám předsevzetí - budu psát častěji a zbavím se lenosti. Ghm, 2 týdny zpoždění, nějak jsem to nezvládla...
So hope you like it, Polka Dots!




V minulé části:
"Mám plán." Těchto slov jsem se bál, přestože bych to nikdy nepřiznal. Jeho plány nebývaly něco, do čeho bych se chtěl pouštět. Nikdy jsem ale neměl na výběr...

Pacient č. 82
Sotva jsme s Gabem dorazili do školy, zamířili jsme k naší partě. Nechtělo se mi s nimi trávit čas, ale neměl jsem na výběr. Nechtěl jsem být jeden ze spodiny, nechtěl jsem být přehlížený nebo šikanovaný. A odejít v tuhle chvíli by neprošlo ani Gabrielovu nejlepšímu příteli. (Znělo to vždycky tak divně?)
Jamie už hledal dnešní oběť z řad spodiny. Upřímně jsem doufal, že je Chris už je ve škole. Bylo by to všechno mnohem jednodušší, ale mé prosby nebyly vyslyšeny. Šla tam, s rozcuchanými vlasy a taškou přes rameno. Co nejdříve jsem od ní odtrhl pohled, nechtěl jsem na ni upoutat pozornost. Vzhledem k tomu, že všechny potencionální oběti už byly ale dávno pryč, Jamieho pohled padl na ni. Můj zoufalý pohled zachytil Gabriel, který jen lehce zavrtěl hlavou. Ani tohle nebyla věc, kterou by parta mohla tolerovat. A mé dobré postavení ve školní hierarchii mi zajišťovala bezpečí. A na tom mi v té době sakra záleželo. Navíc jsem si byl téměř jistý, že by mi Gabe nepomohl. Všech pět nás tedy obestoupilo Chris. Foukal studený vítr, ale ona to nejspíš nevnímala. Kdybych ji den předtím neviděl, byl bych schopný odpřísáhnout, že je silná a dokáže tuhle šikanu snášet. A díky tomu, co se ve čtvrtek stalo, mě to o to víc mrzelo. Byl jsem sobec, vlastně tak trochu stále jsem. Prostě, Thomas jí sebral tašku. Hodil ji po Jamiem, ten Gabrielovi, Gabe Lukovi. A nakonec jsem byl na řadě já - měl jsem tašku vysypat. Zaváhal jsem ale jen na okamžik. Prostě jsem musel, v té chvíli jsem neviděl jiné východisko. Gabriel ale udělal něco, co jsem ani v nejmenším nečekal.
"Dost," přistoupil ke Chris a chytil ji za ramena. "Je dobře, že to Dan neudělal. Chtěl jsem vám to říct, no nebyl jsem si jistý. Christine je má přítelkyně." Rozhostilo se ticho, přerušované pouze kroky ostatních žáků. Trochu mi tím vyrazil dech. Co to proboha zkouší? Chvíli to vypadalo, že se Chris začne bránit, když ale zachytila můj pohled, usmála se. A teprve v tu chvíli mě napadlo, co to vlastně Gabriel vymyslel - a promyšlené to měl nejspíš do úplných detailů. Nebyl jsem si však úplně jistý. Gabe byl neuvěřitelně nepředvídatelný. Chris to také pochopila, nebo možná ne, ale odkývala jim úplně vše a po pár slovech jsme se začali rozcházet do tříd. Vlastně odešli jen oni - já, Gabe a Chris jsme zůstali před školou. Christine se očividně nelíbilo, že zamešká hodinu, ale nedalo se nic dělat. Museli jsme si promluvit, protože jediný, kdo tuto situaci předvídal, byl očividně Gabriel. V tichosti jsme došli do zadní ulice. Výjimečně tam nebyli žádní flákači. Zajímalo by mě, jak vždy dokázal předem vědět, kde má být, co má udělat,... V tichosti jsme tam stáli - Gabriel opřený o zeď, já méně sebevědomě vedle něj, ostatně jako vždy. Naproti nám nejistá Chris s taškou přes rameno.
Nechápal jsem, proč jsem si jí ve škole nikdy dřív nevšiml. Možná proto, že jsem spodinu nesnášel a nechtěl s nimi být spojován? Ona nás dva ale také nepoznala, což bylo zvláštní. Myslím, že jsme jí už několikrát dost ublížili... Musela námi dost opovrhovat. Nebo se prostě pouze snažila školu nějak přežít - se sluchátky na uších. Nějak podvědomě jsem tušil, že tohle bude správná teorie.
Gabriel konečně potichu promluvil. "Vezmu to dost zjednodušeně, ok?" Nečekal ale na souhlas, mluvil dál. "Daniel má pro tebe, bůhvíproč, slabost. Už dlouhou dobu se mu snažím někoho dohodit, no ty jsi první, komu se ozval. Nebo spíš která se jemu ozvala?" uchechtl se. "Neuraz se, ale kdyby začal chodit s někým jako ty, jeho společenský postavení by dost kleslo. Prostě by letěl na dno za tebou, ale mně projde všechno, jsem miláček davu, dobrý řečník, sympaťák, hezoun,... No, ale chtěl jsem mluvit o vás dvou. Nejlepší by bylo, kdybys dokázala předstírat, že chodíš se mnou. Tedy, pokud ho máš aspoň trochu ráda."

Pozn.: Musím to už useknout, protože další kus SM jsem někde založila a musím ho nejprve najít :/ Nicméně, co vy na to?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kentaur Kentaur | 11. ledna 2014 v 20:57 | Reagovat

Děláš si srandu? Takhle blbě to useknout? O.o :D Ale jsem ráda, že je konečně pokračování :3 Upřímně... doufám, že skončí s Danielem :) Gabriel sice není tak hrozný, ale nelíbí se mi jeho přílišné sebevědomí (jsem miláček davu, dobrý řečník, sympaťák, hezoun,...) :D
No... už nevím, co napsat :D
Doufám, že další díl bude dřív! :P Těším se :3
S pozdravem... Velký chlupatý Mikage^^

2 Aky Aky | 12. ledna 2014 v 10:30 | Reagovat

Jo, další díl by mohl být docela brzo, ten papír už jsem našla :D Jenom nevím, jak to teď bude, protože Tomeška chce psát ještě spoustu písemek, Kryšpínová po mě chce, abych mluvila a všichni ostatní si prostě řekli, bude pololetí, dáme jim tolik písemek, až se z toho poserou -.-
Jako, nechápu co proti němu máš :D Já mám Gabriela ráda :3

3 Gone Gone | 13. ledna 2014 v 9:56 | Reagovat

jéé... to je opravdu super příběh :)) jsem fakt zvědavá, koho si Chris nakonec vybere... Byli by hezkej pár s Danielem, ale Gabriel... to je prostě sexy bad boy :D

4 Aky Aky | 14. ledna 2014 v 19:57 | Reagovat

Jej, děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama