WE ARE ALL MAD HERE.

Dirty Little Secrets

26. února 2014 v 20:06 | Aky |  Moje malé slohovky

(Dirty Little Secret - The All-American Rejects)

"Jsem panna."
"Všechno, co jsem kdy řekl své psycholožce, byla lež."
"Když jím, cítím se jako bych selhala."
"Nesnáším lidi, kteří mi připomínají mě samotnou."
"Před třemi lety jsem se pokusila o sebevraždu... Teď je mi 18 a říkám, že jsem šťastná... Ale stále chci zemřít."
"Strašně moc tě miluji, ale nedokážu to říct..."
"Moje rodina je bohatá, ale já stejně každý den kradu v obchodech."


"Nesnáším pocit samoty."
"Mám strach mluvit do telefonu."
"Chtěla bych oslepnout, abych je nemusela vidět spolu."
"Miluji svého nejlepšího přítele."

Každý má své tajemství. Někdo má jen jedno, někdo jich má víc. Některá jsou horší, některá jednoduše směšná. Pořád jsou to ale věci, které jsou pro tu osobu důležité. Výše uvedené jsou z klipu k písni nahoře (omlouvám se za místy nedokonalý překlad).
Přestože píseň sama o sobě text nemá nijak úžasný, video dokáže opravdu zapůsobit. Celkově mi hudba AAR přijde dost inspirující a nechápu ty, kteří je "hejtují". Tedy, jistě, i mě samotné trvalo dost dlouho, než jsem začala vnímat video celé a ne pouze Tysonův úsměv, ale... Ehm, to není to důležité. Jejich starší tvorba je takový milý, chvílemi trochu nesmyslný a složitě pochopitelný punk rock, ta novější (tedy přesněji album Kids in the Streets - 2012) je už trochu... ehm, popovější, naivnější a zaláskovanější, nicméně stále ještě se to dá poslouchat a není to tak strašné, jako jiná novější CDčka, dříve punkrockových, skupin. Z toho bych chtěla rozhodně upozornit na písničky Beekeeper's Daughter a Walk Over Me, které se opravdu povedly. To jsou však jediné dvě, co se z KitS dají poslouchat. Tenhle článek ale nemá být o AAR, i když to tak možná vypadá. (Jestli jste ještě nepochopili, že je mám opravdu ráda, tak vám to říkám právě teď!) Takže, lidi, jednorožci, mimozemšťani, trojnožky a všichni ostatní, děkuji za to, že jste si přečetli můj nic neříkající odstavec o AAR a vrhneme se na to, o čem jsem chtěla celou dobu psát :D
Začněme znovu... Každý má své tajemství. Někdo má jen jedno, někdo jich má víc. Některá jsou horší, některá jednoduše směšná. Pořád jsou to ale věci, které jsou pro tu osobu důležité. Nikdo z nás není úplně dokonalý a většina si to taky úspěšně uvědomuje. Tak proč všem lžeme? Proč riskujeme svou důvěryhodnost, abychom vypadali perfektní?
Já nevím, sama lžu a ne málo. Tedy, spíše zatajuji pravdu. Ale ať už se své lži snažím obhajovat sebevíc, i zatajování pravdy je vlastně lež. A když se pravda zaobalí slovy tak, aby nebolela, není o nic lepší. Vadilo vám to někdy? Zamýšleli jste se nad tím, jestli je nutné ubližovat tolik sobě a hlavně ostatním?
Možná, že jsem už trochu upřímnější a ne vždycky se mi to vyplácí, ale... Vlastně se mi to líbí. Víte, dost často mne pak hryzalo svědomí a teď je mi tak nějak líp. Tím vám nechci vtloukat do hlavy něco jako "Buďte upřímní - budete se cítit lépe!". Jenom tvrdím, že někdy je prostě lepší říct pravdu rovnou. Někdy by to mohlo ušetřit spoustu bolesti a hádek, protože většinou se to opravdu provalí. Někdy je ale lepší něco zatajit, jenže... to všechno prostě záleží na situaci.
Samozřejmě, já mám svoje malý špinavý tajemství. Ty takové tajemství máš, ona i on taky. Každý má své tajemství. A to je vlastně správné. Dokážete si představit situaci, kdy by o vás mohl každý vědět úplně všechno jenom díky tomu, že vás vidí? A tím nemyslím jenom jméno nebo myšlenky. Každý by vám mohl vidět až do nejtemnějšího koutku duše. Jenže naopak i vy byste mohli vidět ta jeho tajemství. Spoustu lidí (já předpokládám, že převážná většina) by si po takového zkušenosti začala hledět více svého. A myslím, že to by mohlo být dobře. Jsou věci, které by také tajemstvím měly zůstat. Myslím, že bychom ani neměli chtít některé věci vědět. Starosti navíc, konec něčeho krásného nebo třeba rozvrácená rodina. Jenže já nejsem člověk, který by měl někoho poučovat. Jsem jenom zmatená holka, co chce dát najevo svůj názor, ale v realitě to nedokáže. A pro všechny, kteří to prostě celé přeskočili - vše, co tímhle chci říct je, že lži nejsou vlastně úplně špatné, stejně tak jako úplná upřímnost není dobrá.

Pozn.: A i přestože bych nejraději sepsala článek o něčem až příšerně optimistickém a naivním, je tady tohle a já... Já jsem jen ráda, že jsem se konečně dostala přes tu dobu, kdy jsem musela zveřejňovat starší věci, protože nic nového jsem nebyla schopná napsat.
SM mám ještě kus dopředu předepsané, ale nemůžu se nějak dostat dál, stejně tak už mám od podzimu rozepsaný druhý díl 'subkultur'. A bude jaro, které - jen tak mimochodem - leze na mozek i mě a jestli se nezbavím těch příšerných růžových brýlí, přes něž hledím na svět, asi jen tak něco nenapíšu. Proto se omlouvám, pokud se tu budou objevovat neaktuální nebo prapodivné věci, potřebuji si jen dát takovou delší pauzu od psaní. Takže, Puntíčci moji, uvidíme... Slibuji, že jakmile se mi přes to všechno povede dostat, zveřejním článek "Lidský život v několika řádcích", protože jsem to slíbila jedná milé a kouzelné osobě :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaký příběh jako další?

Steampunk 66.7% (4)
Harry Potter fanfiction 16.7% (1)
Parodie na Vyvolené 0% (0)
American Idiot 16.7% (1)
Něco úplně jiného 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama