WE ARE ALL MAD HERE.

SoulMates, část osmá

13. února 2014 v 21:06 | Aky |  SoulMates
Hah, jste z nového dílu SM tak nadšení, jako já? Nakonec se mi ta část psala docela dobře. Optimistická a klišoidní, naprostá absence překvapivých zvratů. Nicméně, pravděpodobně jsme se dostali za polovinu příběhu a já upřímně doufám, že se mi to do léta podaří dopsat. Až SM skončí, mám připraveného něco dalšího, no nejsem si tak úplně jistá, jestli by to stálo za to. Ještě nemám ani pracovní název, ale bylo by to něco ve stylu steampunku s poněkud zvláštní hlavní hrdinkou. Ale co je nejpodstatnější - bylo by to mírně homosexuálně orientované. Dále je tu ještě jakási parodie na Vyvolené, kterou mě prakticky donutil napsat bratránek. Není to hotové, nemá to myšlenku a chce to zvrácený smysl pro humor. Nakonec poslední příběh, mé vlastní podání American Idiot. Četl by někdo něco z toho, nebo bude lepší, když sem po SM hodím fanfiction k Harry Potterovi?
So hope you like it, Polka Dots!



V minulé části:
Opravdu to bylo teprve den před tím? Ta doba se zdála jako věky. Až okolo čtvrté hodiny odpoledne do kavárny vešla osoba, kterou jsem tam rozhodně nečekala.

Pacientka č. 83
"Danieli?" zamumlala jsem a došla až k pultu. "Co ty tu děláš?" Nechápala jsem to. Proč by chodil do kavárny? Někdo jako on normálně nechodí do kavárny.
"Přišel jsem za tebou, to nemáš radost? Nebo jsi čekala na někoho jiného?" Vypadal trochu udiveně, úsměv mu z tváře však nemizel.
"Ty víš že mám, vidím ti to na očích, ale Gabriel by nebyl rád, kdyby nás spolu někdo viděl. Navíc říkal..." Daniel mě ale nenechal domluvit a pokračoval sám. "Gabe říká spostu věcí, ale stejně ho nikdo neposlouchá. A nikdo nás tu neuvidí, a když už... To si nemůžu zajít popovídat s kamarádovou přítelkyní?" věnoval mi jeden z jeho absolutně dokonalých úsměvů a zamířil k zadnímu stolu. Nemám nejmenší tušení, jak dlouho jsem tam ještě stála, ale probrala mě až má kamarádka.
"To je on?" šťouchla do mě, já se zmohla jen na přikývnutí.
"No tak jdi za ním, nenechávej ho čekat," dala mi do ruky tác s několika zákusky, "já už to tu nějak zvládnu." Tiše jsem jí poděkovala a s úsměvem se vydala za Danem. Sotva jsem si přisedla, promluvil.
"V kolik tu končíš?"
"Stejně dnes večer nemůžu, mám doma ještě nějakou práci," povzdechla jsem si a skousla si spodní ret. Dan už to dál nekomentoval, což mi přišlo divné, no nechala jsem to být. Nechtěla jsem kazit tu chvíli, kdy nebyli žádní spolužáci, Gabriel ani nikdo jiný. Jenom my dva.
***
"No tak, ty nejsi tlustá," uchechtl se Dan a snažil se mi vnutit jeden ze zákusků. Zavrtěla jsem hlavou a smála se. Vypadalo to, že to konečně vzdal, ale já si byla téměř jistá, že ne. Jako bych věděla, co se chystá udělat. Jenže než jsem tomu stihla zabránit, už jsem měla po obličeji rozmatlanou šlehačku a čokoládu.
"Tak ty takhle," usmála jsem se a z tácku vzala jakýsi zákusek s malinovou polevou. Zřejmě jsem se musela tvářit jako šílenec. To byla vždy jedna z věcí, ve kterých jsem byla dobrá. Upřímně? Tohle mi ale moc popularity nevyneslo.
"Hele, to fakt není dobrý nápad," stále s úsměvem se ode mne Daniel odsunul, "omlouvám se, okay?"
"Omluva nepomůže," zasmála jsem se a rozplácla mu zákusek o čelo. Tím jsem rozpoutala jakousi zákuskovou bitvu, po které jsme byli oba celí od šlehačky, čokolády, piškotů a různých polev. Nejen smíchem jsme upoutali pozornost několika lidí v kavárně, jedna maldší maminka, sedící v kavárničce s dítětem, si nás dokonce fotila. To odpoledne jsem nemyslela na Gabriela, školu a ani svou sestru. Poprvé jsem žila jedním okamžikem a minulost ani budocnoust mě nezatěžovala.
Když smích odezněl, Daniel se na mě podíval s takovým tím jeho typickým úsměvem a naklonil se ke mě. Odhrnul mi vlasy z obličeje a ubrouskem si setřel část šlehačky z obličeje. Pak se přiblížil tak, jak jen to bylo možné a lehce přiložil své rty na mé.
Najednou mi někdo položil ruku na rameno a já sebou škubla. Doslova jsem od Dana odskočila. Neměla jsem tušení, kdo co zase chce - tedy do doby, než jsem se otočila. Za mnou stála Elis. Zřejmě jí to bylo stejně trapné jako mě... "Ehm, no... Já se opravdu omlouvám, ale je už po zavíračce a já jsem domluvená s Deanem a ty jsi říkala, že spěcháš a navíc musím..." Kdyby se mi ji nepovedlo přerušit, mluvila by ještě hodně dlouho.
"No tak, v klidu," prohlížela jsem si ji zkoumavým pohledem. "Ale proč jsi mi neřekla, že zase trávíš čas s Deanem?"
"Vím, co si o něm myslíš," zabručela. "To ale neznamená, že chápu proč."
Dean byl hajzl, který s Elis manipuloval. Neuvědomovala si to, ale dělala všechno, co řekl. Nevím, zda ho tolik měla ráda nebo jen nechtěla být sama. Rozhodně mi v té době Dean připadal děsivější než Gabriel. Nechtěla jsem jí však kazit radost. Když já mohla být šťastná s někým tak jiným než já, proč ona by nemohla změnit Deana? Ten pátek byl jeden z mála dnů, kdy se mi však zdálo jednoduché a já dokázala myslet na budoucnost jinak než černě.
"Jen jdi a užij si to," řekla jsem jí. Celá rozzářená se s námi v rychlosti rozloučila a odešla.
"Kde jsme to skončili?" Daniel se ke mě s úsměvem znovu přiblížil k mým rtům.

Pozn.: Jo, zase je více keců na začátku než příběhu, vím to a omlouvám se, ale prostě se mi nedaří to nějak rozepsat. Slibuji, že se do příšně polepším, protože na tu část se těším i já sama. A věřte mi, bude to sakra zajímavý a dramatický.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaký příběh jako další?

Steampunk 66.7% (4)
Harry Potter fanfiction 16.7% (1)
Parodie na Vyvolené 0% (0)
American Idiot 16.7% (1)
Něco úplně jiného 0% (0)

Komentáře

1 Kentaur Kentaur | 14. února 2014 v 16:09 | Reagovat

Konečně další díl :)
A zatím se to tváří v Danielův prospěch, takže já jsem happy jak tři grepy :D
Ale jak tě znám, jen tak to nenecháš a v příštím díle bude zase plno zvratů!:D
No, rozhodně se těším a snad to  nebude zase tak dlouho trvat :)

2 Aky Aky | Web | 14. února 2014 v 16:11 | Reagovat

Hah, já bych řekla, že to zas tak moc dlouho trvat nebude, protože tu část mám už skoro celou napsanou na papíře a docela čitelně, takže to nebudu muset psát znovu :D Ale neboj, já bych taky Danielovi nedokázala nijak extra ublížit, na to ho mám moc ráda :D

3 Kentaur Kentaur | 14. února 2014 v 16:13 | Reagovat

[2]: No jen aby! :D
tak snad nebudeš až tak moc líná a brzo to přepíšeš :3

4 Aky Aky | Web | 14. února 2014 v 16:15 | Reagovat

[3]: Jsem líná, strašně líná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama