WE ARE ALL MAD HERE.

SoulMates, část devátá

27. května 2014 v 19:06 | Aky |  SoulMates
No jo, taky se mi tomu nechce věřit. Vždyť předchozí díl jsem zveřejnila v polovině února. Jenže věřte tomu nebo ne, stalo se toho opravdu moc. Nicméně, v papírové podobě mám už SM téměř dopsané a nechce se mi věřit, že jsem tuhle část prostě nepřidala, když ji mám už více než měsíc téměř přepsanou. Omlouvám se tedy - a komu to vlastně? Nejspíše sama sobě, protože sebe jsem zklamala nejvíc. A taky lidem, na které jsem kvůli spoustě maličkostí teď dlouhou dobu kašlala...
Hope you like it, Polka Dots.



Pacientka č. 83
"Kde jsme to skončili?" Daniel se ke mě s úsměvem znovu přiblížil k mým rtům.
"Ale ty už bys měl taky jít," zamračila jsem se na něj a o krok ustoupila. On jen zavrtěl hlavou a s úsměvem odpověděl: "Taky jsem tu udělal nepořádek. Navíc... Kam bych měl jít? Je pátek večer."
Zatímco mluvil a prohlížel si svůj odraz z okně, za kterým už se dávno snesla tma, vytáhla jsem zpod pultu hadr, koště a jakýsi mycí prostředek. Ten tam musel ležet už dost dlouho, musela jsem z něj oklepat něco, co dřív byla (doufám) pavučina. I s věcmi, jež mne samozřejmě nechal tahat samotnou, jsem se vrátila k 'našemu' stolu.
"Tak to já opravdu nevím. Co třeba na ten večírek? Gabriel tě pozval. Zoufalci bývají v pátek večer doma, frajírci na baru nabalují holky. Proč neděláš něco z toho ty?" Daniel obrátil oči v sloup a sebral mi z ruky koště. On se pokoušel zamést zbytky zákusků ze země, což se mu samozřejmě nedařilo, já se věnovala umývání stolu. Už to vypadalo, že mou otázku nechá být a neodpoví, dlouhou dobu jsme pracovali úplně zticha.
"Kdybych chtěl být jinde, byl bych tam," špitl. "Jenže já tu jsem s tebou. A to snad něco znamená, ne?"
Pustila jsem se do utírání jiných stolů a zarputile odmítala opětovat jeho pohled. Ticho začínalo být nepříjemné a příliš dlouhé, přerušovalo ho jen slabé bzučení zářivek. Nějakým záhadným způsobem se mu povedlo zbytky zákusků spíše rozmazat po podlaze a já už se na to nemohla dívat. S hadrem v ruce jsem ho odstrčila a i podlahu umyla místo něho.
"Tak co?" ozval se znovu. Díval se. Sledoval mne i při navracení uklízecích prostředků na své původní místo, při sbírání svým věcí i ve chvíli, kdy jsem ho neopatrně vystrčila ven ze dveří, vyšla ven a zamkla za sebou. Nehodlal se vzdát a já nevěděla, jestli má smysl vůbec odolávat. Jenže doma jsem měla ještě nějaký úkol - stejně jako každý jiný páteční večer. "No tak, proč tolik spěcháš?"
Tentokrát jsem už musela odpovědět, nenechal by mne jen tak jít. To však neznamenalo, že jsem se z toho nepokusila vykroutit. "Mám ještě nějaké povinnosti."
"Jaké?" Věděla jsem, že mě nenechá jen tak jít. Jeho oči se dívaly přímo do těch mých a já tak nějak tušila, že mu mohu věřit.
"Uklízím," zamumlala jsem a svůj pohled jsem přemístila na své boty. "Každý pátek večer, ještě po směně v kavárně."
***

"Pomůžu ti, nikdo nic nezjistí!"
"Musíš mě sledovat? Na co si to hraješ, na stalkera?" naštvaně jsem vřískla přes rameno.
"No tak, nic nezkusím, vážně. A můžu ti být užitečný."
Jakýkoliv větší odpor byl marný, jakmile jeho rty našly ty mé.
***
"Fajn, už je to všechno?" zamumlal Daniel, chytil mě okolo pasu a položil si hlavu na mé rameno.
"Nepředstírej, že jsi unavený," zasmála jsem se. "Prakticky všechno jsem uklidila já, ty jsi jen mluvil, překážel a pokoušel se zpívat. Což už, prosím, nikdy nedělej." Přestože všechno ve mě křičelo, abych od něj odstoupila, poslala ho pryč a na dnešek zapomněla, prostě jsem to nedokázala. Mozek někdy musí ustoupit, srdce je silný nepřítel.
Naši milou chvilku ale něco přerušilo. Tedy, spíše někdo. Z chodby se ozvala celkem hlasitá rána. Daniel mě pustil a udělal krok směrem ke dveřím. Nejspíš netušil, kdo by mohl přijít k nám tak pozdě večer. Já moc dobře věděla, jaká osoba se vrací v pátek až k ránu, jenže na mou sestru bylo tentokrát opravdu brzy. K našemu údivu ale vešli do pokoje lidé dva.
"Gabrieli?"

/Hah, tak přesně tady měl ten díl končit... Ale to vám přece nemůžu udělat./

Pacient č. 82
Čekal jsem spoustu věcí - její rodiče, zloděje, nějaké jiné příbuzné... Ale ne to, že si Gabe jako páteční oběť vybere Christininu sestru. Když tedy přiopilá dívka, podpíraná Gabrielem, vklopýtala do místnosti, došla mi slova. Christině ale rozhodně ne.
"Gabrieli?" pronesla tiše s jasně patrnou výhrůžkou. Nikdy jsem u ní neslyšel takový tón hlasu.
"Eh, lidi... Tohle je určitě nějaké nedorozumění," věnoval nám nepřesvědčivý úsměv. "Není to tak, jak by to mohlo vypadat. Prostě se na mě pověsila a já ji nechtěl nechat ležet na ulici. Po chvíli jsem z ní dostal adresu, v tašce měla klíče a..." Chris ho nenechala domluvit.
"Nezajímají mě tvé výmluvy," zasyčela. "Všimla jsem si, jaký jsi. Proč si na něco hraješ? Moje sestra ať si spí s kým chce, rozhodně ale ne v tomhle domě." Už dávno nevypadala jako ta křehká a citlivá holka, na níž jsem ji zprvu považoval. Jenže tentokrát se mýlila. Neznala Gabriela tak jako já - a já v tu chvíli věděl, že nelže. Něco se dělo, něco bylo špatně a já mu nemohl pomoci. Viděl jsem, jak se mu ta dívka - její sestra - hnusí, tušil jsem, že někdo takový by byl pod jeho úroveň. Navíc už několikrát říkal, že s pátečními večery přestal a já až do té doby neměl důvod mu nevěřit. Mezitím se Gabrielovi povedlo posadit Christininu sestru do křesla, kde se schoulila a během chviličky usnula.
"Chris," promluvil jsem na ni tiše a ona zaměřila svůj pohled na mě. "Napadlo tě, že třeba... Třeba jednou říká pravdu?" I mě samotnému to znělo jako opravdu hloupá věta. Jenže co jiného jsem měl dělat?
"Je mi to jedno!" Koho by napadlo, že i Chris umí křičet? Otočila se na Gabriela a probodávala ho nenávistným pohledem. "Nestála jsem o to, abyste se vpletli do mého života a změnili ho! Nikdy jsem nechtěla tvoje milosrdenství, tvou přízeň nebo cokoliv jiného, co mi hodláš nabídnout." Ani trochu jsem ji nepoznával. Tak rychle se snad člověku ani nálady měnit nemohou, ne? Vlastně tím řekla, že o mě nestojí... To, co mne ale vyděsilo, byla Garielova odpověď.
"Takže máme oba odejít? Vážně chceš, aby se to všechno vrátilo zase zpátky?"

Pozn.: Taky díky za to, že několik lidí hlasovalo v té anketě, jakmile se dostanu k dopřepsání SM, bude to tady. Se zvráceným smyslem pro humor, více než kapkou homosexuality a ukazujíc svět v šedých odstínech. Tedy, ne náš svět, že ano. Jinak, někdo nějaký originální nápad na název? Něco málo mám, ale nic mi nepřijde dost dobré...
A ano, další díl bude vážně, vážně brzy, možná dokonce už tento týden.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaký příběh jako další?

Steampunk 66.7% (4)
Harry Potter fanfiction 16.7% (1)
Parodie na Vyvolené 0% (0)
American Idiot 16.7% (1)
Něco úplně jiného 0% (0)

Komentáře

1 Kentaur Kentaur | 27. května 2014 v 21:13 | Reagovat

Wow, tys to fakt dala! O.o :-D
Ale je to boží :-) a máš štěstí,  žes to nakonec prodloužila! :-D jinak... doufám, že Chris ta nálada zase přejde :-D dneska mi Dana bylo až líto :-D a Gabe asi nebuse až takovej blbec, jak jaem si nejdřív myslela :-D
Každopádně,  těším ae na další díl :-)

2 Aky Aky | Web | 30. května 2014 v 19:38 | Reagovat

[1]: Já vím, není to ale prodloužení jako prodloužení, spíš jsem někde u pátého dílu po-... pokazila číslování, ale až do teď to nějak vycházelo :D
Myslíš? No, já měla v plánu z něj udělat arogantní hovado, jenže jsem si ho na to moc oblíbila :3 A děkuju moc, že to aspoň ty komentuješ :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama