WE ARE ALL MAD HERE.

Ještě poslední písničku?

13. července 2014 v 21:38 | Aky |  Moje malé slohovky
A tak tu stojím a poslouchám a hýbu se v rytmu hudby a držím tě za ruku. Nevím, jestli zrovna v tomhle je to kouzlo. Možná to celé způsobilo to místo. Víš, vlastně se mi to líbí. A už dlouho si tak nějak říkám, proč život není takhle jednoduchý? Proč to celý není jenom o tom být tady, spolu, stát, popíjet kolu, protože obě máme stejný vztah k alkoholu, usmívat se a zpívat s ostatními?

"Stejná píseň, jiný refrén,
je to hloupé, nakažlivé."
(Bowling For Soup - Punk Rock 101)

Přestože je tu tolik lidí, stejně jsme tady jenom my dvě. Tohle je náš den, náš večer. Ti lidi okolo... Snad to i chápou. A všichni předstíráme, že jsme o téhle skupině, která hraje jen covery, dnes neslyšeli poprvé. A zpíváme písničky, co nás spojují, ale přesto znamenají pro každého něco jiného. Tohle je nejenom náš den - tady je i náš svět. Místo, kde můžeme být samy sebou, jen my dvě v davu lidí... Život je tady tak jednoduchý, tak úžasný. Dokonce s tebou a tady mám pocit, že vážně stojí za to žít. A pomohla jsi mi, víš? Jsem ti vděčná za všechno, se se stalo... Děkuju ti, protože díky tobě zase žiju... Alespoň na chvilku.

"Královna bláznů nosí korunu!
(The Knockouts - Queen of the Underground)

Chytila jsi mě za ruku a já se tak trochu bála. Bála jsem se, že jsem udělala něco špatně nebo snad, že teprve něco pokazím. Kdybys mě v tu chvíli odstrčila, nejspíš bych to nezvládla. Byla jsi mi oporou už věky... Vždycky jsi tu pro mě byla. A neuvěřila bys mi, jak těžké pro mne bylo, když jsem ti to nemohla říct. Bála jsem se, víš? Ale teď, teď už se nebojím.
Ale stojím tu s tebou a lituju toho času, který jsme promrhaly. Vlním se s tebou do rytmu tý hudby, i když na něco takovýho se tančit vlastně nedá. Něco říkáš, jenže není ti rozumět. Jenže to je vlastně úplně jedno. Jde jenom o to, že právě teď jsme tady, spolu a... Ani jedna z nás nemá strach. Problémy přijdou, pokud se rozhodneme pokračovat. Jenže to je teď jedno, ne?

"A není legrační, jak tě ty černé mraky pronásledují?
Tohle je karma, usmívá se. Dej mi vědět, až bude ve městě."
(You Me At Six - Reckless)

Já a ty. Nevím, co se to vlastně děje. Kde jsi, kam ses mi ztratila? Říkala jsi, že za chvilku budeš zpátky, ale nejsi tu. Kde je to naše "navěky"? Nevidím tě, jsi někde v tomhle davu? Byla jsi tady ještě před několika minutami, pak zaznělo několik slov a teď tu zase stojím sama. A vrátíš se ještě? Nevím, jestli ty v tom ten problém vidíš a já jsem slepá. Možná od každého trochu, co?

Omlouvám se, ano? Doufám, že to vidíš. Že si přečteš těch několik řádků a usměješ se. Vzpomeneš si na to dávné léto a několik písniček. Našich písniček. Já vím, už je to dlouho. Odpustíš mi to jednou? Věřila bys, že od našeho coming outu už je to tak dlouho? Věci se změnily, ale já ne. Naše poslední písnička, viď? Takže stále čekám...

Prosím, neberte to nijak vážně. Já jsem já a tohle je Ester. Možná něco jako moje alter ego, rozhodně ale hlavní postava většiny věcí, co jsem kdy napsala. Je to jenom příběh, nějaké ty pocity... Dopis.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama