WE ARE ALL MAD HERE.

Než umřu (#1)

7. července 2014 v 21:31 | Aky
Jednou bych chtěla stát na koncertě My Chemical Romance s někým, na kom mi bude záležet... S někým, kdo by si ten koncert dokázal užít stejně jako já a kdo by chápal, co to pro mě znamená.

Chtěla bych...
...spolu s tím obrovským davem vyřvávat "The only hope for me is you!".
...vřískat při Destoye a vidět Gerarda, jak se svíjí na podiu.
...spolu s ostatními poskakovat při Planetary (Go!).
...slyšet všechny okolo sebe řvát "I'm not o-fucking-kay!".
...vidět Raye, jak pohazuje těma svýma úžasnýma vlasama. A Franka taky.
...zaslechnout Gerarda zpívat "I'm just a man, I'm not a hero," a vidět ho přitom. Protože on ale je hrdina, ne? Alespoň mně tedy pomáhá žít život dál téměř každý den. A nejspíš bych brečela, přímo při téhle písničce už bych to prostě psychicky nezvládla. Ubrečela se k smrti a umřela štěstím?
...spolu se všemi těmi lidmi si zazpívat celou tu nejznámější - Teenagers. Křičet ten text celou dobu a užít si to.
...stát úplně vepředu a poloumřít při Dead, protože tuhle písničku prostě miluju. A vřískat všechny ty "la la la", jak jen to půjde.
...být tam a nechat se unášet tou náladou a davem a zpívat "Na na na"... a taky slyšet Gerarda říct "Make some noise, Czech (Republic?)!"
...vykřičet si na tom koncertu hlasivky.
...slyšet živou verzi Fake Your Death. A vidět přitom Gerarda, Raye, Franka, Mikeyho a i Boba. Vědět, že to prostě nevzdali a chtějí pokračovat dál.
...jim všem říct, jak moc jim za všechno děkuju. Jak moc jsem jim vděčná za to, že napsali a nahráli přesně takové písničky. A to i přesto, že jim to nejspíše slyšeli už od stovek puberťaček přede mnou.

A taky bych chtěla, abych tohle všechno vlastně nechtěla. Protože tohle se nikdy nestane, co?
Ano, vlastně jen tak zahazuji svoje sny. Šlapu na ně. Ničím je a cítím se mnohem líp. Alespoň vím, že bych od života neměla nic moc čekat.
(Taky bych chtěla vlastnit tohle úžasný vydání jejich největších hitů - May Death Never Stop You. Jistěže si uvědomuji, že je hloupé sbírat CDčka. Ale komu o vadí?)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 8. července 2014 v 19:17 | Reagovat

Já si to koupila. Ne CD, ale rovnou desku, protože byla dražší a já byla fakt hodně naštvaná. A kamarádka potom vedle mě nechtěla chodit, protože jsem zbytek dne chodila s tím pohřebním "čímsi" na rameni.
Byla by vůbec Fake Your Death pořád Fake Your Death? Ani si neumím přestavit, že ji hrajou živě... a chtěla bych, abych si to nemusela představovat, ale prostě se to jenom dělo.
Stejně se vrátí, kašlu na to, co ten blonďatej Citron pořád dokola říká :D

2 stuprum stuprum | Web | 9. července 2014 v 4:02 | Reagovat

Ubrečet se k smrti musí být tím nejzábavnějším druhem smrti. :P

3 Aky Aky | Web | 9. července 2014 v 7:50 | Reagovat

[1]: Ughm, jednou si to pořídím a můžeme s tím pohřebním "čímsi" chodit spolu :D Ale Gee a jeho žlutý vlasy by měli konečně změnit názor, stále čekáme a čekat budeme :)

[2]: Jo, mám to v plánu. Vážně.

4 Molly Molly | Web | 14. července 2014 v 2:04 | Reagovat

Právě teď jsem si to přečetla a úplně jsi mi mluvila tímhle z duše! Hrozně mě to rozbrečelo a přesně něco takového bych taky chtěla zažít..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama