WE ARE ALL MAD HERE.

Brý ránko

12. srpna 2014 v 9:34 | Aky |  Ze života
A i když dnešek nezačal nejlíp, tohle je jedna z věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.
Tohle je ono. Ráno za zvuku té nejklasičtější a nejlepší hudby, ráno za poslechu písní od Nirvany, Green Day a Sex Pistols. Vstávání z postele a skoropád na zem. Pobíhání po domě a hledání, kam jsem si včera nachystala věci. Když pak tedy zjistím, že jsem si je nenachystala, je to trochu děsivé. Ach to zapomínání! Po ranním panikaření a probíhání nastává jedna z nejpříjemnějších částí dne - doma jsem sama, což je příjemná změna, a tak prostě stojím/sedím/pobíhám a něco hledám, hlavně tedy zpívám/vřískám. Tohle ráno to bylo God Save The Queen, konkrétně část téměř závěrečná, tedy "No future". Ugh, jo, tohle je jedna z věcí, které dokážou opravdu zvednout náladu. Nutno podotknouti, že hudba byla nahlas přesně tolik, abych neslyšela sama sebe, ale zároveň aby se neklepaly poličky.
Ranní hygiena, po které člověk zjistí, že si zapomněl sundat z krku ty levné řetízky, co se pořád trhají. A tak nastává dvacet minut poslouchání písniček a drhnutí krku, jelikož dostat tu odporně zeleno-šedo-modrou barvu dolů není žádná legrace. Dále bylo mým úkol zlidštit se, což jsem po dalších dvaceti minutách vzdala, rozcuchala si vlasy a rozesmála se. V tu chvíli mi v hlavě něco seplo a já si uvědomila, že takhle šťastná už jsem se necítila věky. (Asi bych měla dodat něco o tom, že se mi vlasy povedlo zkrotit, nebudu vám ale lhát, jsou pořád stejně příšerný.)
Odtancovala jsem z koupelny až do kuchyně, vyměnila vodu (na pití) želvákovi a do misky mu položila list salátu. Ještě spal - a to i přes to, že mu už brzy ráno někdo rozsvítil žárovku. Nakonec si nasypu do misky nějaké to obilí a přileju k tomu trochu mléka. Tedy, po dlouhé době zase snídám. I s miskou tedy sedím u notebooku. Odeslala jsem sovu - tedy, odepsala na mail, pobrukovala si Come As You Are, zjistila, kolik známých už je vzhůru a s úsměvem si všimla, že návštěvnost blogu se zvyšuje.
Je to jako něco úžasnýho, víte? Jako bych to všechno byla zase já, jako bych byla šťastná... Tohle jsou přesně ty okamžiky, ty rána, pro který stojí za to žít.
Pro hlasitou hudbu. Pro klidná rána. Pro chvíle, kdy v zrcadle vidím samu sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Molly Molly | Web | 12. srpna 2014 v 13:28 | Reagovat

Není nad to nastartovat den skvělou hudbou :)

2 theworldisugly theworldisugly | Web | 12. srpna 2014 v 23:17 | Reagovat

Ano, jak málo stačí ke štěstí. Není nad skvělou hudbu a rána, kdy můžeš být sám sebou, nerušen někým jiným.

btw. nemohu spustit oči z tvého layoutu - je fakt boží!

3 Aky Aky | Web | 13. srpna 2014 v 8:49 | Reagovat

[1]: , [2]: Skvělá hudba je jedna z věcí, které dokáže změnit nejhorší den v nejlepší :)

A ehm, děkuju, jenom jsem převedla do elektronické podoby desky mého sešitu pro všechno, kde vznikla naprostá většina článků :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama