WE ARE ALL MAD HERE.

Co jsem, kde jsem, proč jsem?

7. srpna 2014 v 21:10 | Aky |  Tohle není deníček.
Asi jsem se úplně zbláznila. (Nebo je to všechno způsobeno mou horečkou.) Jsem zabalená v dece, klepu se zimou, i když venku je více než 20°. Čekám, jestli mi na sluníčku za oknem rozmrzne pečivo, které někdo velice aktivní včera uklidil do lednice. Nechápu proč, ale výjimečně jsem takovou blbost neudělala já. Doufám. Musela jsem odvolat hlídání sousedovic syna. Ne že by mi to vadilo. Vlastně s ním celkem vycházím, včera mi pouze zahrabal ruku do písku, bagrem přejel nohu (nutno podotknouti, že jsem byla bosá) a pak utekl. Vlastně jsem ráda, že to se mnou vydržel alespoň tu hodinu. Ve většině případů ty děti uprchnou ještě dříve.


Myslíte, že bych vás mohla o něco poprosit? Pokud můj blog navštěvujete častěji (v což tak nějak bláhově věřím), mohli jste si všimnout, že jsem psala recenzi na album Turn Blue od The Black Keys. Zapojila jsem se do soutěže Forum Musicum a pokud jste mou recenzi četli a alespoň trochu se vám líbila, můžete pro ni hlasovat tady. Jsem vděčná za to, že jsem vůbec měla šanci (tedy spíš nějaký důvod, kterým by mne donutil to udělat) si něco takového zkusit, bez téhle soutěže bych asi nenašla odvahu nějakou recenzi napsat. A podle výsledků uvidím, jestli má cenu pokračovat v recenzích dál. Děkuji za každý hlas, každé přečtení toho článku, protože to pro mě hodně znamená. Nikdy jsem ani nedoufala v to, že by můj blog mohl číst někdo pravidelně nebo že bych se mohla nějak víc zapojovat do blogové komunity. A je to všechno tady a je to ještě zvláštnější a děsivější, než jsem vůbec čekala.
Konečně se dostávám k tomu, o čem jsem chtěla psát:
Zajímalo by mě, proč skupiny, co poslední dobou poslouchám, mají pořád zvláštnější a zvláštnější názvy. (Tedy, ty méně známé, že ano. Něčemu, jako je My Chemical Romance nebo Franz Ferdinand už se téměř nikdo nepodivuje. Proč? Moje Chemická Romance asi není úplně běžné slovní spojení. A pojmenovat skupinu po člověku, jehož smrt vlastně téměř začala světovou válku? Jestli tohle je normální, pak jsem úplně normální také.) Dejme tomu, že The Copyrights (Autorská práva) je ještě celkem běžný název.

Versus the world /Proti světu/. Error404. Public Image Ltd. (Dobře, přiznávám, PiL není zase tak neznámá skupina. Ale mezi tyhle názvy rozhodně patří.) Smile Empty Soul /Úsměv prázdné duše/. The Headstart /Náskok/. The Knockouts.

To by bylo k těm ještě lepším názvům, jejich smysl částečně chápu. Tak jsou tu ale i jiné...

Who's Driving? Bear's Driving! /Kdo řídí? Medvěd řídí!/. Next Stop Atlanta /Příští zastávka Atlanta/. Scream Don't Whisper /Křik nešeptá/. Above The Underground /Nad podzemím/. Sell Your Sky /Prodej své nebe/. Kids Can't Fly /Děti nemohou létat/. I Killed The Prom Queen /Zabil jsem královnu plesu/. Quote Unquote /Citát, konec citátu/. Rest In Haste /Odpočinek ve spěchu/...

A mohla bych pokračovat dál a dál. Dlouhé názvy, které jsou ve výsledku buď krutě pravdivé, nesmyslné nebo děsivé. Faktem ale zůstává, jestli mají vůbec takové názvy efekt. Ve většině případů vsázejí na to, že se jim podaří vymyslet tak chytlavou větu/slovní spojení, že si ji člověk snadno zapamatuje. A taky je malá pravděpodobnost, že by se skupina dala splést s jinou. Ve výsledku to vlastně funguje, jelikož jsem si zapamatovala více právě takovýchto skupin. Asi na tom něco bude, že? Nebo je to tím, že místo školy a převážně nudných informací ze školy, si raději zapamatuji věci, které nikdy v životě nevyužiju. (Ne že by to bylo s "Výchovou ke zdraví", kde jsme probírali vhodné životní partnery a biopotraviny, jinak. Nemyslím si, že bych si osobu vybrala jenom proto, že patří do vhodné kategorie partnerů. Navíc, nikdy dokonalý stejně neexistuje.) Prostě... Posedlost hudbou je příšerná věc. Nejhorší na tom je, že se jí nechcete zbavit.
V rodině se objevuje další problém, tentokrát se ale mne týká pouze okrajově. Mám pocit, že s partnery svých bratranců (a sestřenice) celkem vycházím. S Žanet je to úplně v pohodě (možná proto, že jsme si věkem dost blízké), rozhodně ji mám raději než Lucku, Moniku,... A všechny ty ostatní kadeřnice před ní. Luky mi přítelkyni ještě nepředstavil, ale on na rodinné srazy moc není (Komunista v pruhovaném svetru, do vesnice by zapadl, ale v rodině vždy schytá spoustu rýpavých a zlých poznámek. Někdy i ode mne, heh.). Vlastně se mu ani nedivím, pokud je ona stejná jako on. Jinak jsou všichni ostatní tak nějak v normálu, až na jedinou osobu, která teď po svatbě už opravdu patří do rodiny. (Vím, že já nemám co kecat lidem do vztahů a tak, když sama se jim raději vyhýbám, ale Lenku jsem měla raději. Chápu že jim to neklapalo a on s ní nebyl šťastný. Nemohla jsem si tuhle poznámku ale odpustit.) Možná bych o tom neměla tolik psát, jelikož osoba, které má onu příbuznou ráda, si tenhle článek asi přečte. Tak nějak však doufám, že je natolik kamarádka, aby o tom nemluvila. To je vlastně jedna z věcí, na který jsem vždycky spoléhala - já nebudu tahat do reality internetový život svých přátel, oni mi to oplatí stejnou mincí. (Snad tedy kromě příběhů, ehm.)
Já se k tomu zase tolik vyjadřovat nebudu, není mi příjemný rozmazávat rodinný situace na blogu. Jenže tohle vážně napsat potřebuji. Nemyslím si, že je správné, aby se sedmdesátiletá žena starala o cizí zahrádku, napůl postavený dům, hlídala malého pravnoučka, přitom ještě pro všechny vařila, myla a uklízela nádobí a starala o všechna ta zvířata, která většinou ani nejsou její. K tomu samozřejmě spousta věcí kolo vlastního domu a zahrádky. Snažím se jí pomáhat, stejně tak jako zbytek rodiny - až na osobu, jež na ni tyhle povinnosti navalila. A to jenom proto, že její synáček je teď miláčkem rodiny? Kde je nějaká logika a smysl?
Uh, omlouvám se. Vytočilo mě, že když je máma konečně na chvilku šťastná a konečně si může pořídit své vysněné štěně, oni si koupí své podobné. Mámu to téměř zničilo. Obzvlášť, když se o to zase bude starat babička. Ač není hezké říkat to narovinu, už není nejmladší, má problém s nohou a na podzim jde na operaci. Samozřejmě na starost psa, kocoura, její dům a jejich dům dostaneme my, protože přece bydlíme nejblíž!

A taková perlička na pobavení na závěr. Tohle je komunistická vesnice plná důchodců s představou, že se okolo nich točí svět. A že jim projde všechno. Máma se letos s jedním z nich pohádala více než obvykle a tak se jim rozhodla konkurovat. Volby tedy probíhají až na podzim, vesnice už se ale teď dělí na ty mladší, kteří chtějí změnu, a na komunisty, jež si chtějí dál dělat co chtějí. Neuvěříte mi, jak se pojmenovali. Není to nic obyčejného - když už jsme dnes u těch názvů. Jmenují se "Za budoucnost vesnice". Už chybí jen něco jako "Čest práci!". (I když, na vývěsce je nový papír... Možná se tam později zajdu podívat.)
A co si o tom (ať už je to cokoliv z tohoto článku) myslíte vy? Protože už nevím, co bych si myslet měla.
* * *
Takže, po hodině psaní (a více než hodině a půl pauzy na nakrmení a podrbání psa) je má večeře téměř v poživatelném stavu - tím je míněno, že už není tolik podobná kameni. Zítra hlídám dítě, jelikož doufám, že mi bude lépe. Taky bych měla brigádničit a pokud zbyde čas, můžu si dát do pořádku starou obytnou buňku, co stojí na zahradě u hřbitova. Už roky v ní nikdo nespal, jednou za čas tam táta chodí větrat. Když se mi však povede v ní uklidit tak, aby se v ní dalo opravdu být, mohla bych tam strávit zbytek prázdnin. Tedy, spaní na té prožrané matraci mne neláká, ale s trochou štěstí přemluvím jednoho z bratranců, aby mi tam pomohl nastěhovat starou válendu v perfektním stavu, která tady jen překáží. Těším se, vážně se těším. Už jen z toho důvodu, že tady nemám žádné soukromí. Sláva dvěma obytným místnostem! V sobotu se dostanu mezi lidi. Sice jen do vedlejší vesnice, ale i tak. U nás se tomu říká prostě "bitva", na plakátech ale stojí vznešenější název "Blosdorf 1915". Celý den tam probíhá program, já ale s (jiným) bratrancem nejspíše dorazím až odpoledne. Bitevní ukázka bývá každoročně zajímavá, tak třeba letos chytneme dobrá místa...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 8. srpna 2014 v 12:41 | Reagovat

pro tvoji recenzi jsme hlasovala, tak držím palce :)
jsem ráda, že bydlím ve městě /i když menším/ a nějak mě ta situace ohledně stran a takovejch věcí míjí. pomalu ani nevím, kdo bydlí vedle nás /vlastně... o tři domy dál nějakej kluk s dredama do půl zad, co se vždycky tak divně dívá, když mám zase jiný vlasy, ale to... eh :D/
tu buňku ti snad budu závidět. my na zahradě taky jednu máme a je fakt úžasná /dokonce si někdo dal práci a vyzdobil nám ji... a prarodiče málem měli infarkt/, ale zahradu máme tak dva kilometry od domu, takže mě tam samotnou odmítají nechat /nechápu proč.../ :D

2 Aky Aky | Web | 8. srpna 2014 v 12:57 | Reagovat

[1]: Díky moc za hlas :)
Buňka je opravdu fajn, jen s ní asi bude více práce, než jsem čekala. S mou rychlostí a volným časem vidím její zprovoznění tak minimálně na týden :D Její umístění taky není ideální, tedy přímo vedle hřbitova a polorozpadlého zakladiště, ale i to se dá zvládnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama