WE ARE ALL MAD HERE.

Infinity

23. srpna 2014 v 13:18 | Aky |  Moje malé slohovky
A tak tu stojím a na sobě mám svou jedinou košili. A koleje se táhnou do dálky, jejich konec ani nevidím. Slunce zapadá a u zrezlé vlakové stanice už nikdo nestojí. Vítr rozpohyboval větve staré jabloně, jejíž plody už začínají dozrávat. Vlaštovky se houfují na drátech nad mou hlavou a já se cítím zase šťastná. O tomhle je všechno, o co jsem kdy stála.
Asi se chci rozběhnout a cítit tu radost z pohybu. Život je závod s časem, který nemůžeme vyhrát. Ale můžeme bojovat, protože každý z nás má za co. Pro někoho je to důležitý člověk, no já bojuji za tenhle úžasný pocit svobody. Můžu běžet, ale nemůžu tomu utéci. Ani nechci. Možná zemřu mladá. Nebo taky ne. Rozhodně však chci žít naplno, protože nikdy nevím, kdy mne čas dožene. Chci, aby ta holka, kterou ve mně ostatní vidí, byla tahle Aky, za kterou se schovávám... Nemohu vzdát ten boj, dokud mě ostatní neuvidí takovou, jaká doopravdy jsem.

A tohle je sen o tom, kde se nacházíme.

Čas nečeká. A kdyby čekal, něco by bylo špatně. Rovnováha mezi tímhle vším je strašně nejistá.
Hledám padající hvězdy. Na zemi jich jsou spousty, stačí hledat. Možná, že po nich šlapete a neuvědomujete si, jakou vzácnost máte pod nohami. Jsou to něčí vzpomínky - třeba právě na tom místě, přes které každý den procházíte, někdo zažil svůj první polibek . Našel svou lásku nebo byl prostě šťastný. Jsou to střípky cizích životů a my je potkáváme každý den.

Dnes večer - tam daleko - budeme obzorem
a budeme sbírat padlé hvězdy.

Možná můžeme rozhodovat o svém životě, ale i ostatní mohou rozhodovat o těch svých. A proto nikdy není nic tak, jak si naplánujeme.
Stačí se projít po těch kolejích a zpívat si. Padat na zem a znovu se zvedat. Sledovat to slunce, co pomalu zapadá za obrovské kopce. Jít dál, ačkoliv nikdo neví, kam můžeš dojít. A vítr ti cuchá vlasy a ty se cítíš naživu. O tom to všechno je, víte? Tyhle okamžiky, kdy je život opravdu jednoduchý a všechny myšlenky jsou pryč.
Jenže pak slyšíte jedoucí vlak a máte zase na výběr - zůstat stát nebo běžet dál. A předem nikdy nevíte, která možnost je ta správná. Můžete běžet dál nebo zůstat stát, nic jiného. Tohle je naše nekonečno.
Co byste udělali vy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adina Adina | Web | 23. srpna 2014 v 14:19 | Reagovat

To je pěkně řečeno: "nevím, kdy mě čas dožene..."
Je důležité žít svůj život naplno :)

2 womm womm | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 18:51 | Reagovat

Pekne napísané :)
Myšlienka otrepaná (ah ... aj ja som ju už s radosťou obkecal) ale krásne podaná. Zaujímavo písaný článok a celkovo nemám výhrady. Nechávam 5 hviezd a odoberám sa ďalej.
Keep up the good work :)

3 Mrs. Dreamy Mrs. Dreamy | Web | 24. srpna 2014 v 14:37 | Reagovat

Brrrr, až mě zamrazilo z toho, jak jsi to krásně napsala!
Je neskutečně zajímavé se nad životem takhle zamyslet. Abych pravdu řekla, vůbec by mě nenapadlo přemýšlet nad tím, že pro nás rutinní cesta může být pro někoho 'ta osudová'. Vážně, hned se po tomto článku koukám na svět zas z jiného úhlu. Já poslední dobou zkouším spoustu úhlů pohledu. A musím říct, že se mám lépe. Protože na co se trápit minulostí, když máme před sebou dlouhou budoucnost, nebo také krátkou... Ale co je hlavní, PŘÍTOMNOST. Prostě lidi by se podle mě měli naučit žít touto chvílí, přítomností a ne se stále strachovat nad budoucností nebo přemýšlet nad minulostí. Co bych udělala jinak a co zas ne. Prostě a jednoduše, každý si svůj život tvoří sám. Přesně jak píšeš Ty!

Dokonalý článek, má svou 'duši'.
Není to takový ten tuctový článek, který se snaží promluvit lidem do duše. Je na každém, jak tento článek pochopí a jak se rozhodně dál dívat na svůj život. :)
Nádherný článek ♥

4 Aky Aky | Web | 26. srpna 2014 v 16:28 | Reagovat

[1]: Jo. Žijme naplno a umírejme mladí.

[2]: Díky, od něho s tak vysokou úrovní blogu to opravdu potěší :) Tohle je přesně to, co vždycky dělám - beru ty staré a otřepané myšlenky a zpracovávám je po svém.

[3]: Děkuju moc :) Tohle je asi to, co bych po svých čtenářích chtěla - aby si nenechali vnucovat cizí myšlenku, ale našli si v něm svůj vlastní význam. (A taky mi dělá problémy psát něco určitého... Ale o tom ani muk.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama