WE ARE ALL MAD HERE.

Oběť se vždy vrací na místo činu...

4. srpna 2014 v 21:18 | Aky |  Tohle není deníček.
...takže si dávejte pozor, kde vraždíte.
Jsem zpátky, přežila jsem. Což se nedá říci o některých jiných lidech, nah. Ale popírám, že za to můžu já. Nemáte důkazy, všechny jsem je zničila!
Podařilo se mi vyhnout většině hádek tím, že jsem si prostě nasadila sluchátka a něco si pustila. Dost často to byli právě Anti-Flag, Rise Against, Sum 41 nebo Casualties. A asi to všechny okollo štvalo, mě ale zase vadily ty jejich řeči.


Nevím, jestli tohle bude dávat nějaký smysl. Nejspíš ne.
Ale zvládla jsem dovolenou s rodinou a původně jsem o tom chtěla něco napsat. Abych pravdu napsala, nic moc se nestalo. Jistě, bylo pár hádek, po kterých jsem přemýšlela, proč to vlastně dělám. Proč nedokážu říct, že nechci někam jet. Asi se to ode mne čeká, když už jsem jejich dcera a my si hrajeme na perfektní, ne?
Možná tohle je důvod, proč jsem taková, jaká jsem. Mám chuť si fakt koupit tu borůvkově červenou/fialovou varvu na vlasy a přijít tak domů. Už teď dávám část peněz stranou, abych si mohla koupit to šíleně drahý tričko si Anti-Flag. A chodím ve volných a na mně velkých tričkách. Nepřipadám jim tak úžasná a to je to, co chci. Nemám chuť hrát si na něco takovýho. A v takovou chvíli se můžu podívat do zrcadla a uvidím sebe. Ne tu holčičku v červeným svetru s kočičkou, kterejem upřímně nenáviděla. Nevidím dlouhovlásku v příšerné sukni. Vidím sebe, s modrou ve vlasech, rozmazaným líčením a v černým tričku. A připadám si tak hezká, jako už dlouho ne, ačkoliv spoustu lidí by mělo jiný názor. Asi jednou dospěju a tomuhle se budu smát. Nebo dopadnu jako právě jeden z mých bratránků, který vypadá stále stejně. Dodnes si pamatuju ten šok, když onen bratranec přišel jednoho dne bez svých úžasných vlasů. Úplně chápu, proč to udělal... A někdy, chvílemi, mám chuť udělat něco podobného.
Uh, nechme už moje pocity být, už tak mi není dobře...
Abych nebyla úplně zlá (i když mě právě zase někdo vytočil, hah), mám tu pár statistik, které jsem si na dovolené zapsala a rozhodla jsem se o ně podělit s... vámi?

1x nová knížka, co mi zapůsobila na psychiku (Můj život s puberťáky, doporučuji přečíst)
1x hloupý dívčí časopis s plakátem Avenged Sevenfold
2x upřímný úsměv na kluka s tričkem Mejdnů (byli dva, jeden hned první den v kempu, druhý o pár dní později ve městě)
2x už ne tolik upřímný úsměv na kluka v mikině Sex Pistols (ale vážně. vypadal, jako by vylezl z popelnice a i tak zaváněl. to nic nemění na tom, že jsem mu tu mikinu záviděla.)
1x vážně divný rozhovor s tátou o botách a Sex Pistols
4x trapná večeře v kempu, kde se nevyskytovali téměř žádní jedinci mého věku, zato ale obrovská komunita rakouských důchodců
1x já v plavkách - pouze z donucení
2x nákup v Bille (nebo to bylo Tesco?)
3x neúspěšný pokus zakoupit červencový Rock a Pop (ačkoliv byl ještě stále červenec, ugh)
1x hádka s pokladní, jež mi nechtěla uznat studentské vstupné (a to i přes to, že mám platnou průkazku), nakonec jsem si to však úspěšně vyhádala

Taky musím podotknout, že se poslední dobou stále častěji setkávám s těmi "těžce alternativními" lidmi, co nosí brýle na tričku a ohánějí se tím, že Arctic Monkeys jsou nejalternativnější rocková skupina všech dob. (Najde-li se někdo, kdo mi tuhle hlášku vysvětlí, budu ráda. Co, sakra, má být nejalternativnější? Nějaký porovnávání čeho? Nezávislosti a /ne/popularity?) Asi ani nevím, co mi na nich tak vadí. Možná mě spíš děsí, co se to s lidmi děje. To už máme vážně všichni potřebu si hrát na chudáčky (ne že bych já byla jiná) a předstírat, jak moc drsní a nezávislí jsme? Musíme si originalitu půjčovat tak dlouho, až už vlastně nebude originální?
A abych zase odbočila od tématu, četla jsem zase jeden článek o Shellu, Legu a Arktidě. Tak trochu podporuju Greenpeace, ale zrovna u téhle akce si najsem tak úpně jistá. Ano, těžba ropy tam rozhodně zatím není bezpečná. K tomu se vyjadřovat nechci, snad jen, že s těžbou také nesouhlasím. Ale je nutné do toho zatahovat Lego? Tohle jsou věci, do kterých bychom mluvit neměli. Všechno je to jen byznys, ne? Jde o vzájemnou podporu dvou různých obrovských společností. (Dobře, větou "Chceme pozitivně ovlivnit společnost a planetu, kterou děti zdědí." si tak trochu, zjednodušeně řečeno, serou do huby trochu protiřečí.) Jde o to, že oni prodají více výrobků, Shell prodá více pohonných hmot. A ač se ohánějí tím, že jim jde o dobro lidstva, jde hlavně o výdělek. Za tím byla většina firem založena a nemyslím si, že by to u Lega mohlo být jinak. Je nejspíše pravda, že Lego pomáhá Shellu zlepšit pověst. Tohle je ale mezi těmito společnostmi a pokud Shell zaplatil dost peněz, nejspíše zůstane všechno tak, jak to je. V tomhle světě žijeme, takhle to je. Nemyslím si, že to změní protesty nebo stávky. Jde jenom o prachy.
Tak jo, tohle by mohlo být téměř všechno, co mám teď na srdci. Nebo taky ne, ale nejspíš už toho o moc víc nenapíšu...
Asi všechno, co chci jednou dokázat, se odvíjí od toho, jak moc miluju umění. Ač poslouchám... eh, to, co poslouchám... nemám nic moc proti klasické hudbě. Hlavně tedy výtvarný umění. Sama kreslit neumím, většinou jsou to jenom hloupý skicy a kreslení reálných věcí už jsem dávno vzdala, ale fascinují mě některé obrazy. (Výkřik od Muncha je taková moje slabost. Trošičku.) A taky architektura a památky, trošku. Nejsem žádný profesionál a vím prostě jenom to, co mě zajímá. Ale mým snem by bylo opravdu vystudovat teorii umění/památkářství a někde se uchytit - tedy, neskončit na pracáku jako část mých příbuzných. (A kdyby mi někdo řekl, že se mu nelíbí Koncertní hala Walta Disneyho v LA a neuvedl by jiný důvod, než se že mu - prostě z principu - nelíbí cokoliv o Franka Gehryho, nespíš bych ho zadupala do země s odůvodněním, že si o to říkal.)
Prostě si chci jednou prožít svůj rockovej sen. Myslíte, že bych mohla?
Proč jen jsem tak pitomě naivní?
A na tohle doporučuji se podívat... Nové Frankieho video.
(Možná, možná trošku zbožňuju Franka Iera. Ale já vám to neřekla a vy to nevíte.)
Snad jsem nenapsala úplný pitomosti... Nemám sílu to po sobě kontrolovat, kouknu na to ráno.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 4. srpna 2014 v 21:49 | Reagovat

arctic monkeys si občas poslechnu, strašně mi připomínají tu lepší polovinu mých spolužáku /takže tu, ke které patřím já, samozřejmě :D/, ale ta vlna mě lehce děsí. je čas začít vykřikovat, že jsme je poslouchali dřív, než to byl mainstream :D
frank to celkem zabil, něco takovýho jsem vůbec nečekala /a to úplně obhajuje potřebu pouštět to pořád dokola/.

2 Aky Aky | Web | 5. srpna 2014 v 8:19 | Reagovat

[1]: Frank to zabil doslova, heh. Rozhodně nejsi jediná, kdo si po pořád pouští :D

3 IvetteW. IvetteW. | Web | 5. srpna 2014 v 22:45 | Reagovat

Ahoj! nominovala jsem tě u tagového ŘETĚZU !:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama