WE ARE ALL MAD HERE.

Zmatená. Ztracená. Nemocná?

26. srpna 2014 v 20:06 | Aky |  Tohle není deníček.
Zmatená. Ztracená. Nemocná? Možná trochu šílená. (Vynechejme ponorkovou nemoc a chuť vraždit, ať nevypadám jako úplný blázen. I když... Stejně to nezachráním.) Venku prší. Buňka je pořád v neobyvatelném stavu a je tam příšerná zima. Sakra, tohle je srpen?
Pf, je dobrý vidět naději v novým školním roce?



Je šílený koukat na všechny ty lidi, co tvrdí, že předem nepoznali, že ten člověk je panovačný nebo má násilnický sklony. Asi to chápu. Možná. Zklamali jste se v někom fakt šíleně moc? (Tuhle frázi můžete ignorovat. Leze na mě jakási puberťácká
nemoc nebo co.) Když se někdo pokouší násilím vás k něčemu donutit - ač je to bráno jako "z legrace", čímž se ten člověk ohání - není to úplně v pořádku. Nebo jo? Asi jsem se ho začala trošku bát. Ještě jednou mi někdo sebere mé brýle a složím se. Jsem na to asi přehnaně háklivá, ale když nevím, kde jsou nebo když se jim může něco stát, panikařím. Možná proto se mu teď vyhýbám? Poprvé neposlouchal co mu říkám a díky tomu ublížil mému malému bráškovi. Nechce se mi věřit, že to bylo nechtěně. A přestože můj brácha je bonzák a malá svině, stejně ho mám ráda. Teď ignorujme chvíle, kdy jsem vážně přemýšlela o tom, že nedaleko od domu jezdí každou hodinu vlak... Jsem z toho šíleně zmatená. Poledních několik týdnů tu byl pro mě a mluvil se mnou, poslouchal a nechal si líbit všechny ty kecy u hudbě a o tom, že techno je divný. Něco ve mně se zlomilo. Možná jsem ráda, že jsem na tuhle jeho povahovou stránku přišla dřív, než jsem stihla udělat něco... hloupýho? (Nechci tady řešit vztahy nebo tak, protože vztahy jsou na... eh. Ale jedna osoba, se kterou jsem se dříve stýkala vídala, má něco s jednou z mých spolužaček a věřím, že to v září bude vážně divný.)
Chci odsud vypadnout. Ačkoliv jsem tu teď nedávno měla příjemnou společnost (a viděla jsem celou jedinou sérii jednoho anime), chtěla bych vidět i jiný lidi ze školy. Třeba pár slov o hudbě na chodbě s někým. A pod "pár slov" si můžete představit něco jako tohle:
Já: "Uh, ahoj! Tys sehnala to tričko s My Chem/Nirvanou/něčím jiným?"
Ono: "No jo, nakonec je to ručně kreslený!"
*pár takovejch zdvořilostních frází*
Já: "Hej a znáš *název nějaké méně známé kapely* ?"
Ono: "Ne... Počkej, napíšu si to a něco si poslechnu. A ty znáš *název jiné takové skupiny*?"
Já: "Něco mi to říká/V životě jsem to neslyšela. Kouknu na to."
*obě velice dramatický odchod na svou hodinu, dalších několik dní spolu neprohodíme ani slovo*

Jo, tak přesně tohle mi fakt šíleně chybí. (Heheh, hah.) Taky mi chybí některé spolužačky. Je smutný, že jedna z nich už tam s námi v září nebude. Doufám, že ti bude na intru v Kroměříži alespoň tak obře jako s námi tady! A dramaťák. Ti mi taky chybí, ačkoliv s většinou z nich nemluvím, protože jsem prostě šíleně moc stydlivá. Jsou to ale úžasní blázni a jsou pro každou hovadinu, kterou někdo vymyslí. Necítím se mezi nimi jako nepovedený výrobek. Můžu sníst půlku pizzy a necítit se blbě. Když spadnu z monstra (tím je myšlen otáčecí stroj/rekvizita?), zasměju se s nimi. A v téhle hře nemám vůbec žádný text, takže můj problém s mluvením není znatelný. Neuvěřitelně moc mi to pomohlo se sebevědomím a i když ne každý je tak tak milý a v pohodě, jsem tam ráda. Hell yeah, každoúterní zkoušky nás čekají! Takže bych měla najít ty rukavice a punčochy... Hodily by se i boty. Shit.
Prý budou brzy rozvrhy. Doufám že to vyjde tak, abych alespoň 3x týdně stíhala poslední autobus. A první fáze seznamu učebnic už taky přišla. ZSV mi přijde děsivé už teď - a to jsem už tu učitelku půl roku neslyšela promluvit.
Je úžasný to ze sebe všechno dostat. Ten pocit bezmoci, protože čas se nedá zastavit. Taky mi začínají lézt na nervy lidi, se kterými jsem nucena trávit téměř 24 hodin denně. Tohle bude ten důvod, proč teď spím i 12 hodin v kuse a není mi pak zle. Musím najít tu knížku, protože pokud jsem ji ztratila, musím někde splašit dalších 300.
Nevím, jak dlouho to bude ještě můj batoh zvládat. Vyprala jsem ho (a tenisky taky), takže je zase celkem černý, ale mám pocit, že dno už to brzo vzdá. Čundrtaška na tom není o moc líp - ale ta už něco zažila a nejsem její první majitel. (Chvílemi dokonce pochybuju, že teprve druhý.) Nejspíš si koupím další zavírací špendlíky a budu doufat, že to zvládnou.
Nemám nejmenší tušení, jak to bude s další aktivitou. Asi ještě do konce prázdnin něco napíšu (ale nic nezaručuju), jenomže potom? Přes týden sotva, nebude na to čas. A víkendy jsou příšerně krátký... No co.

A otázka na závěr. Vzhledem k tomu, že je to představení celkem temné a já jsem Tvor Černý (a obecný možná taky), rozdýchal by rejža, kdybych si před premiérou obarvila vlasy namodro?
Všimli jste si? Blíží se školní rok a já zase zveřejňuju v 20:06. Miluju tenhle čas.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adina Adina | Web | 27. srpna 2014 v 13:22 | Reagovat

Vlasy na modro? :D Nevím, jestli by byl pan režisér spokojen, ale určitě by se to dalo zakrýt nějakým šátkem či parukou ne? :D

2 Molly Molly | Web | 27. srpna 2014 v 15:55 | Reagovat

Taková trochu rebelie nabarvit si před premiérou vlasy, zvlášť při takové situaci :)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 22:31 | Reagovat

Tak já jsem minulý rok hrála tajemnou postavu v bílém-osud-osvětlovače a zvukaře zároveň :D

A viděla jsem svůj rozvrh... Pomoc!!

4 Crimson Lotus Crimson Lotus | E-mail | 28. srpna 2014 v 9:32 | Reagovat

Vztahy(které jsou na prd, aspoň v našem věku), spolužáci a spousta neuvěřitelný příběhů a životních klišé. Dokonce pak je člověk rád za trochu toho monotóního stereotypu. A k otázce: Vlasy na modro před premiérou. Blázníš, kdo by si toho mohl všimnout?  ... :D (A tak jsem použil ironii)

5 Aky Aky | Web | 28. srpna 2014 v 10:16 | Reagovat

[1]: No, měla bych mít přes vlasy nahoře jakousi černou masku, nedokážu to popsat jak, ale nejsem si jistá, jestli bych je pod to nacpala :D

[2]: Nejde o rebelii, jen si myslím, že je třeba přestat o tom mluvit a vážně to udělat :)

[3]: Taky dobrý :D Já mám zakázáno odcházet ze scény, že prý jsem nejen Tvor, ale taky kulisa... Já, naštěstí, ten rozvrh ještě neviděla, protože jsem zapomněla heslo ke školnímu profilu :D

[4]: Těším se na ten stereotyp. Na jedny prázdniny už bylo pocitů a dění až moc.
Prostě se v úterý zeptám, jak moc by to vadilo, jelikož tý minirole/celoherního křoví se vzdát nehodlám. Stejně bych v předu měla stát jen na začátku a na konci. Tedy, pokud tedy opravdu máme osvětlovače.

6 Radfordová Radfordová | Web | 28. srpna 2014 v 13:17 | Reagovat

záleží co je rejža zač. jako malá jsem chodila do dramaťáku a ten náš se tvářil jako hrozně fajn chlap, ale kdo mu chtěl sáhnout do jeho představy celý tý nádhery, měl to blbý :D na druhou stranu, co ti může udělat? :)
je mi líto, že ses v tom klukovi zklamala. nevím proč jsem si teď uvědomila, že někdo by mohl vyděsit i mě a ne jen já ostatní, když se zrovna snažím být jakože normální :D

7 Aky Aky | Web | 28. srpna 2014 v 14:55 | Reagovat

[6]: On je fajn, to jako jo. Učitel češtiny a ájiny. Ale může místo mě dát do hry někoho jinýho, poslední dobou je zájemců dost a já měla štěstí, že jsem přišla včas.
Je mi to taky líto, ale teď už je to jedno. Přes školní rok by bylo fakt těžký se vídat. Já už tak toho mám naplánovaného dost a on chodí na školu dost daleko odtud. Takže, možná že je to k něčemu dobrý, ne?

8 Ang Ang | Web | 29. srpna 2014 v 15:52 | Reagovat

Rejža by to rozdýchat měl, protože, koneckonců, modrý vlasy jsou bezva! :D

9 womm womm | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 19:21 | Reagovat

Zaujímavo písané, ale miestami mi to prišlo trošku zmätočné. (Možno to je len moja nízka úroveň koncentrácie. Nakoniec som sa šťastne opäť našiel :D)
Máš môj obdiv zato, že hráš. Je podľa mňa mega odvaha sa postaviť na pódium a vytvoriť niečo pre ľudí. K tomu len jedno obrovské wau a moje uznanie.
A k tým vlasom ... no myslím, že by to zvládnuť mohol, ale nikdy nevieš. Ono to bude dosť rezonovať :P
Teším sa na niečo dalšie z tvojej dielne :)

10 Aky Aky | Web | 31. srpna 2014 v 7:17 | Reagovat

[9]: Je to mnohem zmatenější, než jsem původně zamýšlela. Ale to většina věcí, které píšu, prostě se mi těžko soustředí na jednu věc...
Divadlo je něco, co mi hodně pomohlo se sebevědomím a mluvením před lidmi. Ale nemyslím, že by bylo odvážné tam jít - to největší představení mě teprve čeká a už teď z toho mám strach :)
Tedy, díky... Nečekala jsem, že moje panikářské kecy před školním rokem někdo vůbec bude číst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama