WE ARE ALL MAD HERE.

A všechno souvisí se vším

27. září 2014 v 10:33 | Aky |  Tohle není deníček.
Myslím, že tohle by mohl být zase jeden z těch méně negativních článků. Jakože, nestíhám a šílím. Měla bych dělat tolik věcí... Ale tak nějak, nedělám. Zase jsem se začala hrabat v textech od Beatles, takže už mám jistotu, že o víkendu využiju každou volnou chvilku. (Nejsem si jistá, jestli rozumně. Nevadí.)Mimochodem, jestli někdo znáte Revolution no.9, zkuste mi dolů napsat váš názor. Ještě pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je to geniální nebo hloupý. Možná od každýho trochu. Asi jedna z těch věcí, nad kterýma se nesmí moc přemýšlet.
Prý šílím. Já osobně bych to nazvala spíš lidštěním, ale jejich názor jim brát nebudu. Mluvím mnohem víc, než když jsem nervní. (A věřte, že když jsem nervní, mluvím vážně hodně.)


A vidíte? Větší výběr písniček než jindy. Tím se vám chci mluvit za to, že nebyly srpnový písničky. A ani nebudou. Hrajme si na to, že byly. A zářijový budou, s trochou štěstí už příští týden. Když bude čas, protože pak vás na dva týdny pustím. To zase čas nebude vůbec.


A vůbec. Bych se měla vzpamatovat, ne?
Asi jsem šťastná v tý svý hloupý póze alternativní rockerky. Se svým zlým humorem, kterým odháním ty, co se ke mně dostanou moc blízko. S měsíčním nakupováním v sekáči. S nesmyslnou knížkou a hudebním časopisem v tašce. Se sluchátkama na uších. V milovaných velkých tričkách a puntíkatým šátkem. Šťastná ve chvílích, kdy páteční večery trávím doma. Je hezký, když vím, že to funguje. Někteří "naši" učitelé si za celé moje studium tady ještě nepamatují mé jméno. A v davu se většinou ztratím. Tušíte, jak moc jsem za to ráda?
Poslední dobou... Já nevím, asi všechno víc řeším. Opravdu se zajímám o to, co mi lidi říkají. A pamatuju si to.
Bavím se s lidma. Dokonce s lidma, o kterých jsem si myslela, že nějaká společná řeč bude složitá. No fakt, hudba spojuje. Já doporučuju Green Day a Smile Empty Soul, někdy Egypt Central. Ona Avenged Sevenfold a Red Hoty. Tak nějak jsem se vážně stala součástí něčeho většího. Tak nějak mě sice divadelníci pořád děsí, ale jsem schopná s nimi mluvit a být v jedný místnosti.
Mám ještě tři týdny čas, ale už teď se klepu. Co když před tak velkým počtem lidí prostě zpanikařím? Co když to celý pokazím? Navíc budu nejspíš hrát bez brýlí. Takže i kdyby bylo geniální nasvícení, stejně toho moc neuvidím. Třeba díky tomu neuvidím ty lidi. Ještě před tím vším nás čeká soustředění/4 dny zavřený v kulturáku. Kostýmy, scénář, spacáky a jídlo. Nevím, jestli se mám těšit nebo bát. Dle mých informací ještě tam ještě nikdo neumřel, ale já rozhodně nechci být první. Dobře, přiznávám, kvůli tomu jídlu se vyplatí jet - ale i kdyby nevyplatilo, jednu jsem se upsala na listinu a vycouvat nemůžu. Nejsem si tak úplně jistá, jestli bych se tam napsala znovu. Čas ukáže - pokud ale nebudu muset mluvit, asi budu hrát dál. Nepoučitelná.
Taky tak nenávidíte ty malý svině slimáky?

Občas se ztrácím v realitě. Něco je opravdvý a něco ne, ale ve výsledku je to všechno jedno. Všichni jednou budem tuhý, ne? Takže to vyjde na stejno. Riskuju moc, když si takhle zahrávám? Nechci se nechat porazit realitou. Nechci ještě prohrát, i když stále prohrávám. Myslím, že až budu mrtvá, bude to moje poslední výhra nad realitou. A třeba to bude všechno v pohodě.

Asi není dobrý lidem odpovídat pomocí částí textů písniček. Vypadají pak zmateně. Jako ti lidi, ne texty písniček.
Upekla jsem něco, co se trochu podobá bábovce. A dá se to jíst. Myslím, že když už píšu další nesmyslnej článek o sobě, mohla bych se pochlubit.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je vlastně fajn mít nějakou jistotu? Třeba, že přijdete domů a víte, že máte celých dvacet minut na to, abyste si sedli a dali kafe. Vždycky. Že přijde pes a bude vás otravovat tak dlouho, než mu dáte něco k jídlu nebo ho necháte napít z toho vašeho hrnku.
Je fajn, když vím, co mě přibližně zítra čeká. Když vím, že každý pondělí je poslední hodinu chemie a že ve středu ráno je tělocvik. Že autobus jezdí průměrně o 3 a půl minuty později, než by měl. Že ať už se stane cokoliv, já jsem tu sama pro sebe a až se bude všechno zase hroutit, budu to já, kdo mi pomůže vyhrabat se z těch sraček. Jo. Jo, tohle je fajn. A stejně mi vždycky něco přeskočí v hlavě a já udělám nějakou blbost. Jako třeba, když věřím ostatním. Nebo udělám něco divnýho a mám z toho takovou tu smutnou radost. Ale nelituju.
Nechce se mi věřit tomu, že už je podzim. Nejenom kalendářně, ale i počasím. Prší. Fouká vítr a ráno je tma. Každý den mi umrzají prsty na nahou a já stejně nejsem schopná najít zimní boty. Nebo kabát. A taky cokoliv jinýho teplejšího. A jestli to neudělám, až budu zase odpoledne přes hodinu čekat na autobus, umrznu. Jindy bych řekla nastydnu, ale... Zatím mluvím. To je úspěch.
Myslím, že s tou modrou ještě počkám, částečně. Dobarvím ty melíry, za což mě nikdo nezabije. A i kdyby někdo chtěl... Nemám v plánu umřít s tou vyblitou zelenomodrou na hlavě. Domnívám se, že ještě není čas na změnu. Chci ještě nějakej pátek zůstat touhle hloupou a naivní malou holkou. Nemyslím tím, že to barva vlasů nějak ovlivní, ale je to tak, že podle vlasů "dělím" části svýho života. Když jsem se dostala do týhle pitomý rockerský fáze, vlasy šly pryč. Pak přišly ty melíry, asymetrickej sestřih. A teď je to... Já nevím, něco zvláštního? Částečně vystříhaný, ale tak, aby se to dalo trochu schovat. Mnohem výraznější melíry. Vlastně dost krátký vlasy. Chtěla bych ještě kratší. A tak, prostě... Je vážně těžký formulovat myšlenky do vět. Není správnej čas na změnu.
Chtěla bych být na gymplu dýl. Když vidím, jak ten čas běží a já jsem na tý škole už pátým rokem... Trochu děsivý. A lidi, co jsem potkávala každý den teď odcházejí na vejšky do různých koutů republiky a já už je na tý přeplněný chodbě nikdy nepotkám. Divný, neřekli byste? A rok se s rokem sejde a i my odmaturujeme a odejdeme. Ještě divnější. Jedna primánka (šestá třída základky!) je vyšší než já. To je lehce depresivní. Vím, že jsem malá, ale stejně... Celým tímhle dlouhým čímsi jsem chtěla naznačit, že nechci odejít. Bylo by zlý, kdybych chtěla zůstat touhle hloupou puberťačkou s ještě hloupějšími problémy dýl, než je úplně nutný? Dospět a přebrat za sebe zodpovědnost je příliš těžký. A já chci proplouvat davem mnohem déle...


A víte co? Prozradím vám takový svý (ne)tajemství. Nelíbí se mi, jak "cool" je teď barvit si vlasy na červeno. Všechny ty holky, co si pak myslí, že jsou víc punkerky. A znají jenom jednu písničku od Ramones. Nebo ani to ne. proto půjdu do modra. Modrá je mnohem víc v pohodě. Míň používaná. Víc moje. Modrá je víc já, to je ono. Uklidňuje mě vědomí, že modrý nebe tady je vždycky. Někdy schovaný, někdy ne úplně modrý. Ale je tady a říká nám, že můžeme taky lítat.
V modré je naše nesmrtelnost.
Je smutný, kolik toho sem píšu a zároveň to, co teď prožívám nejvíc, nejsem schopná zmínit.
Ale je mi dobře. Žiju.
Myslím, že to můžu považovat za úspěch.
Myslím, že jedna věta si zaslouží tu být zmíněna. "Šmarja panno, chraň mě Cobain, abych rejžu na češtinu neměla!"
Jo. Takhle je to fajn.
Přesvědčit sebe samotnou je vážně těžký.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang Ang | Web | 27. září 2014 v 17:23 | Reagovat

Vždycky jsem chtěla modrý, skončila jsem s něčím jako zrzavou... Není tam tolik vidět, když to odroste. Jsem holt líná barvit...
Skoro mě překvapuje, že někdo další zná Smile Empty Soul. Jsou takoví neznámí...

2 Aky Aky | Web | 27. září 2014 v 18:58 | Reagovat

[1]: Jo, taky jsem líná barvit. Půl roku jsem si ty melíry nechala odrůstat. Ale mě se to líbí. A lidi ať si třeba koukají, když chtějí.
Smile Empty Soul mám ráda. Ačkoliv je fakt, že u nás je zná strašně málo lidí :)

3 Radfordová Radfordová | Web | 28. září 2014 v 13:13 | Reagovat

heh, teď mám modrou krabičku barvy doma na stole... já vlasuju do růžova a do fialova, zrovna modrou si na sobě představit nedokážu, ale všechno je jednou poprvé.
jak jsi zmínila to odpovídání částma textů písniček, docela mě baví lidi mást. navíc občas zjistím, že někdo má rád to stejný co já /výjmečně./

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama