WE ARE ALL MAD HERE.

Křídla podruhé

19. září 2014 v 19:04 | Aky |  Moje malé slohovky
Pamatuje si ještě někdo ten červnový článek o Křídlech? Není to úplně navazující na to. Asi. Křídla. Bez křídel.




Poletím. Každý, kdo má svá křídla, může létat, nebo se pletu?
"Jsi v pořádku?"
Z výšky je svět neuvěřitelně krásný. Cítím, že mi říká, ať to vyzkouším. Mám křídla, tak čeho se tak bojím?
"Slez tam odtud, pojď sem!"
Ona to nechápe. Nikdo nemá tak dokonalá křídla jako já. Jsou černá. Možná tolik, jako vždycky bya moje duše.
"Prosím, ne-nemůžeš mi to udělat. Tohle nejsi ty. Ty bys mi nikdy neublížila."
Pochybnosti... Nesmím je mít. Poletím, protože je to můj osud. Ale co když má osud ještě chvíli počkat?
"Jenom jeden krok, ano? Jeden jediný krok ke mně a všechno bude zase v pořádku."
Nikdy už to nebude v pořádku! Možná to tak ani nikdy nebylo. Líbilo se mi to a není to všechno pryč. Ale bude. Stačí jen sebrat trochu odvahy a roztáhnout křídla.
"Ne, počkej ještě. Jestli poletíš... Mohla bych se naučit létat s tebou?"
Roztáhla by křídla taky? Ta její jsou tak drobounká. Neunesou ji, o tom není pochyb. Nemůže letět se mnou.
"Jsem u tebe, vidíš? Teď už to bude dobré. Pojď se mnou zpátky, ano?"
Nemůže zabránit tomu, abych letěla. Byl tu vždycky takový hluk? A tolik světla? Proč mi její paže okolo mého pasu připadají tak uklidňující?
"Jenom jeden krok, dobře?"
Možná bych mohla jít s ní. Udělat jí radost. Zatím jsem jí vždycky přidělávala jenom starosti, zaslouží si v životě něco dobrého... Ale to já jí dát nemůžu.
"Prosím?"
Zlomilo by jí to, co? Nemůžu odletět, ne bez ní. Jednou, jednou budeme připravené obě. Roztáhnu křídla a odletím... Nejspíše by to opravdu mohlo nějakou dobu počkat.
"Děkuju ti. Jsi pro mě hodně, uvědomuješ si to?"
Nechci, aby plakala kvůli někomu takovému, jako jsem já. Nestojím za to. Ale uvědomuju si to. A opravdu se snažím, víš? Spolu to dokážeme. A já možná ani nemusím letět...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang Ang | Web | 20. září 2014 v 7:05 | Reagovat

To je... Krásný.

2 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 20. září 2014 v 19:50 | Reagovat

Zajímavé, vážně. :-)
Bez zbytečného protahování, jednoduché a účinně mířené myšlenky... :-)

3 Radfordová Radfordová | Web | 20. září 2014 v 21:39 | Reagovat

"ty bys mi nikdy neublížila."
jo. pokaždý se nechám přesvědčit, že to bych vážně neudělala.
asi si budu muset přečíst ten první článek o křídlech, nějak si ho nemůžu vybavit. tohle je silný a krásný :)

4 Infinity Infinity | Web | 20. září 2014 v 21:56 | Reagovat

Tak to je úžasně napsaný. Máš neuvěřitelný dar slova, úplně mě to dostalo.

5 Aky Aky | Web | 21. září 2014 v 9:13 | Reagovat

Děkuju :) Vážně moc pro mě znamená, že se to někomu líbí.

[3]: Jo... Jeden si pak uvědomí, kolik toho pro něj ostatní znamenají. A kolik on znamená pro ně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama