WE ARE ALL MAD HERE.

Takové to odpolední venčení židle

3. září 2014 v 20:06 | Aky |  Tohle není deníček.
Neuvěříte, jak dlouho už chci napsat něco optimistickýho. A nemůžu, když nic optimistickýho nevidím. Takže rovnou říkám, že dnešek byl až podezřele úžasný... Vsadím se, že se brzo něco pokazí.
Myslím, že dnešní venčení židle zachránilo den, ehe. Takoví lidé se běžně nepotkávají.


Myslím, že písnička Levitate si zaslouží samostatný odstavec. A Hollywood Undead, samozřejmě. Moc ráda bych vynechala to, že kamarádka je už nějaký pátek poslouchá a občas mi od nich něco pustí, ale nemůžu, protože to ona mne přemluvila, ať napíšu něco pozitivního. Takže, tak. Ale trochu víc jsem si jejich písničky začala pouštět až v nedávné době. Vlastně díky jedné osobě, která si tu zmínku taky zaslouží (možná proto, že mi udělal takovou pěknou reklamu, heh). Konkrétně je to CL. (a kdo klikne na jeho blog, ode mne bonbón nedostane). Abych pravdu řekla (výjimečně), nikdy jsem netušila, že se mi to bude tak líbit.
Letošní rozvrh stojí za nic. Ale měla bych to brát pozitivně, nebude tolik času na přemýšlení o hloupostech. Letos se musím soustředit. Nějak nedokážu poslechnout radu našeho třídního a na nedůležitý předměty se vysr... vykašlat. Obzvlášť, když někdo jako já považuje za důležitý pouze děják, češtinu a výtvarku (taky škoda, že letos nemáme dramaťák jako oficiální využovací hodinu, um). Možná matiku, i když ta teorie, kterou začínáme, je divná. Všechno je divný, poslední dobou. Nechci se měnit. Ne tak, jak se měním. IVT bude letos fajn. ZSV a politologie není špatná, ačkoliv na filosofii se těším víc. Tělocvik jen děs a hrůza. Sadistická učitelka, jejíž hodiny připomínají vojenský výcvik. To je můj budoucí školní rok v několika větách. Ne že bych se netěšila nebo něco podobného, heh.

Nás nikdy nic nemůže naštvat, neboť naše nálada nikdy neklesne na nulu.

Měla bych začít zase číst. Musím. Nechci.
Už teď se bojím toho soustředění/přípravy s divadelníky. Jsou ještě divnější a úchylnější a nepředvídatelnější než já. Čtyři dny, jeden velký sál, psychokostýmy a rejža. No vážně, jak vám to zní? Velkým plusem je pizza. Možná to je ten důvod, proč jsem se k nim přidala. Taky tam občas padají i chytré myšlenky. A pokud se ptáte, ano, děje se tam i něco jiného než pití alkoholu a jezení pizzy/čehokoliv jinýho, co se najde. Nejspíš. (Tím jsem samozřejmě chtěla říct, že já se tam jistojistě jedu vzdělávat a hrát divadlo, ne jíst. A alkoholu nijak moc nefandím. Samozřejmě.) Jen mne trochu děsí údajný nedostatek kafe.
Taky bych mohla vysvětlit vznik Dopisů Nikomu. Jsou to má stará vyblití pocitů a toho všeho. Mám je v rozepsaných už nějaký ten pátek a myslím, že by měly být tady. Že sem patří, i když nedávají smysl asi nikomu jinému, než jsem já. Je (možná byla?) to určitá část mého života. Jsou věci, na které je lepší nemyslet. No k některým se vracím, protože se chci vyvarovat těch hloupých chyb. Závislostí se člověk musí zbavit, aby se mohl cítit volný.
Je to téměř neuvěřitelné, ale už to brzy bude rok od doby, co jsem se začala blogování věnovat trochu víc. A přestože začátky byly příšerné, teď jsem tady. A jsem ráda, kde jsem. Že jsem to dotáhla tak daleko a píšu věci, na které jsem hrdá. I když si to ty věci někdy nezaslouží. Je to rok od doby, co jsem si uvědomila, že se nechci měnit kvůli tomu, abych byla jako ostatní holky. Abych byla a vypadala jako holka. Taky to bude rok (možná už byl), co jsem zahodila své dlouho pěstované dlouhé vlasy a vyměnila je za... No, za to, co mám na hlavě teď. Asi jsem za to všechno ráda. Protože teď vím, kým jsem právě teď a to mi stačí. Možná bych se ráda zbavila některých zlozvyků a závislostí (kterých je víc, než jsem ochotná připustit). Jenomže na to všechno mám ještě čas. Žiju tady a teď.
A slibuju vám, že další článek bude pokračování Křídel. Už to mám skoro napsané, jen... Zase je to všechno o mně. Křídla jsou úžasná a zároveň příšerná. Ach, živote, nedělej mi to ještě těžší!

Měli jste někdy pocit, že se lidem vnucujete?
Nesnáším se za to.
Nesnáším svoje závislosti.
Stále žiju a myslím, že to není úplně špatně.
Slíbila jsem, že přežiju ještě dnešek. A zítra to slíbím zas a zas. Zvládnu to, ne?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 womm womm | E-mail | Web | 4. září 2014 v 8:19 | Reagovat

Nejak si z tej pozitívnosti skĺzla hneď v úvode nie? :P
Mimochodom tá telesná znie hrozne, naopak to divadlo znie naozaj super (milujem pizzu). Každopádne držím palce so všetkým :)
Príjemne sa to čítala čiže som zvedavý na niečo ďalšie :)

2 Aky Aky | Web | 4. září 2014 v 18:37 | Reagovat

[1]: Asi ty věci nedokážu brát pozitivně. Slíbila jsem nějaký míň pesimistický článek, začala jsem ho psát... A pak se to nějak celý zvrtlo :D
Neznám snad nikoho, kdo by pizzu neměl rád. A děkuju za podporu, nejspíš bude letošní školní rok pěknej nápor na psychiku...

3 stuprum stuprum | Web | 5. září 2014 v 9:21 | Reagovat

Dopisy Nikomu si vždy najdou adresáta. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama