WE ARE ALL MAD HERE.

Říjen 2014

A proč ne?

26. října 2014 v 9:30 | Aky
Je to divný, ne? Tenhle život.
Všechno to zachází do extrémů. V jednu chvíli jsem šťastná, s lidma, který mám ráda a se kterýma si rozumím... A pak, znovu, ležím schoulená v posteli a ptám se, jestli tohle všechno jednou skončí dobře.
Myslím, že dneska zkusím vyprávět to popořadě. Ačkoliv po tom všem, kdo ví?
Jak by řekl Karlík, a proč ne?

Dopis Nikomu, který má své jméno

20. října 2014 v 18:37 | Aky |  Dopisy Nikomu
Rozbrečela tě někdy písnička?
Protože mě jo. Právě dneska, víš?
Cítím se, jako bych zase umírala. Tělo neposlouchá, nemám hlad. Ty mžitky před očima jsou v pořádku, nějaká ztráta rovnováhy nikoho nerozhodí. Kromě mě.
Slyšíš ten smích? Trochu hysterickej, viď?
Nejsem psychouš.
Jenom zlomená. Prázdná? Smutná.
Vždycky udělám něco špatně, viď? Problém je, že nikdy nevím, co to bylo.
Možná, že bych to mohla napravit...
Víš stejně dobře jako já, že nemůžu.
Není hloupý si v hlavě zpívat tu nejhloupější písničku, jen abych na chvilku zapomněla?
Stejně to nepomáhá. Ani trochu.

Kdybych chtěla a snažila se, mohla bych dosáhnout spousty věcí. K čemu by mi to ale bylo?
Nejsi tu.

Možná... Přišla jsem na odpověď na tvou otázku. Pamatuješ si ji? Byla jednoduchá, ale já ji ve svém chvilkovém oblaku štěstí nenašla.
Myslím tím, jsi jenom člověk a děláš to, co považuješ za nejlepší.
Tím tě neomlouvám, protože tohle bolí.
Někdy mívám pocit, že jsi to byl ty, kdy mi vrazil nůž do srdce. A když mi vyhrkly slzy do očí, otočil jsi s ním dokola. Pak jsi odešel a ten nůž bylo to jediný, co mi po tobě zůstalo.
Taky dělám to, co považuju za nejlepší. Jenomže nejlepší neznamená dost dobrý na přežití.
Žiju nebo jenom přežívám?

Nedokážu tě nenávidět.
Od Nijaké
Nikomu, který vlastně není Nikým,
protože každý jsme Někým.
Ten nejtemnější kout světa,
kam ani měsíční paprsky nezatínají drápy.
Ano, moc dobře vím,
že přesně tam jsi.
Myslím, že svým způsobem jsi strašně Necitelný.

#5 Září

11. října 2014 v 13:25 | Aky |  "Žít hudbou byl můj sen.."
Na chvilku předstírejme, že čtyřka tu byla. Prosím.

Poslední dobou je všechno jiný. Navíc, nestíhám. A to do teď jsem ještě nějaký ten volný čas měla.
Chci jenom říct, že mě mrzí, jak teď píšu - už nějaký ten pátek nejsem se svou tvorbou úplně spokojená. Jestli to takhle půjde dál, nejspíš si dám od blogu pauzu.
Tohle jsou písničky, které poslouchám za posledních pár týdnů nejvíce. Nepočítám klasiku, tyhle jsou v mém seznamu téměř nové... Chtěla jsem napsat něco jako, že doufám, že se vám budou líbit. Já už ale nedoufám vůbec v nic.

Kdo jsi?

2. října 2014 v 19:13 | Aky |  Dopisy Nikomu
Co jsi zač?
Kdo jsi, že mi na tobě záleží?
Kdo jsi, že ti věřím?
Kdo jsi, že ti dokážu říct, jak moc z toho všeho šílím?
Kdo jsi, že jsem se ti dokázala svěřit s tím, že jsem si zase vyvěsila ceny mramorovejch náhrobků?
Kdo jsi, že k tobě dokážu být upřímná?
Kdo jsi, že ti můžu říct, že tě mám ráda, aniž by ses mi vysmál?
Kdo jsi, že dokážeš do mého chaosu vnést řád?
Kdo jsi, že jsi mi vpadnul do života a já nechci, abys odešel?
Kdo jsi, že i v té nejtemnější chvíli mne dokážeš přesvědčit, že mohu pokračovat?
Kdo jsi, že od tebe slova "Všechno bude zase v pořádku," znějí upřímně?
Kdo jsi, že s tebou mohu mluvit?
Nemám z tebe strach, už ne.
Nevím, jak se cítím. Možná zmateně?
Kdo jsi? Co jsi zač?

Vlastně, jsem jsem tě chtěla jít pozdravit. Tak možná jindy...

Je to o změně. O tom, že mou změnou jsi ty.
Možná to je ten důvod.
Jsem si jistá, že tohle si nepřečteš. Přináší mi to jakýsi děsivý klid uvnitř mne.